Kapitola 2. (20.3. Pá)
Xela, horké prameny Fuentes Georginas
Přes noc jsem se rozmyslel, jak moje dobrodružství bude pokračovat. Líbil se mi návrh Carolin jednodenního výstupu na vulkán Tajumulco (měl jsem v plánu dvoudenní), tak jsme se domluvili, že půjdeme spolu. Hike se musel zarezervovat u agentury Monte Verde nejhůř den předem.
Takže jsme měli dnešek volný na jiné akce. Ráno snídaně, vynikající omeleta na guatemalský způsob, plná zeleniny a různých "omáček". Vyrazili jsme do města vybrat peníze z ATM. Troška hledání, ale zadařilo se.
Potom jsme měli namířeno do kanceláře Monte Verde na domluvení se hiku na Tajumulco. Dorazili jsme na avizovanou adresu, ale kancl tam nebyl. Pak nám poradil místní, že je to jinde, takže nás poslal celkem asi 12 bloků jinam, jenže tam jsme to také nenašli. Takže jsme k včerejšímu bloudění přidali další probádaný kus města Xela :).
Vrátili jsme se tedy na hotel a zavolali jim na telefon. To už proběhlo dobře, hike domluven za 300Q včetně cesty veřejnými prostředky (čti chicken busem). Za 400Q by to bylo soukromým vanem. Na hostelu už nás čekali Nitzan s Galem, tak jsme se rovnou nachystali a vyrazili jsme do Fuentes Georginas horkých pramenu.
Já o tom předtím nikdy neslyšel, ale potřeboval jsem relax po předchozích dnech, tak se to hodilo. Do Fuentes pořádají výlety i cestovky, ale Gal si zjistil, jak se tam dostat chicken busem. Pár bloků od hostelu vyjížděly chickem busy z Shell benzinky (časté je v Guatemale, že chicken busy mají stanoviště u benzinek, nejenom).
Nejhorší je vždy zjistit odkud něco kam jede, pak zbytek je jednoduchý. Když dorazíte do blízkosti chicken busu, naháněč/průvodčí stojící venku už se většinou sám ptá, kam chceme jet, nebo sám říká, kam jede tento chicken bus. Stačí nastoupit (předkem nebo zadkem busu (doslova)), sednout si a jet. Platí se v průběhu cesty, kdy průvodčí prochází autobus a podle místa nástupu, ale většinou jen výstupu se zaplatí nějaký obnos. Ceny jsou u meziměstských jízd nejnižší, jaké jdou sehnat. Takže kdo chce jet do Fuentes Georginas, stačí najít chicken bus do městečka Zunil a tam vystoupit u mostu (průvodčí vás vyhodí, protože tuší, že asi jedete k pramenům). Cesta chicken busem do Zunil stala 5Q a trvala cca 30 minut (hodně zastávek ve městě a po cestě).
Na mostě je potřeba sehnat někoho, kdo vás vezme nahoru do Fuentes Georginas. Ty leží na "kopci" cca 8 km nad městem. Zastavili nám otevřený pickup, tak jsme se všichni čtyři nalodili na korbu a jeli jsme přes město a pak po dlouhých serpentinách k horkým pramenům. Cesta na korbě byla parádní zážitek. Při stoupání se v pralese a okolních políčcích valila mlha, dost se ochladilo (dávali jsme svetry nebo bundy) a mohli jsme pozorovat guatemalský venkov. Na polích pěstovali všemožnou zeleninu a to i nahoře na kopcích.
Po dvaceti minutách jízdy jsme dorazili k areálu, zaplatili vstup 50Q a srovnali se s šoférem pickupu. Ten nás dvojnásobně natáhl a chtěl 100Q dohromady za všechno. Normálně se platí 50Q, to jsme ale nevěděli, a i když se nám to zdálo hodně, tak jsme se na to složili. Prvotní chyba byla se domluvit už na mostě při nasedání. Byli jsme moc důvěřiví, že dají normální cenu. Došli jsme asi po 100m od parkoviště k bazénům. U nich restaurace a převlékárna pro muže a ženy. Po příchozí cestě v areálu se nachází bungalovy, které jdou pronajmout a strávit v nich noc. Do bungalovu teče přímo voda z pramenů, takže je možné ji využít přímo uvnitř. To jsem zjistil u baru v hostelu od páru z Holandska, kteří měli tu zkušenost. Takže jsme se převlékli a skočili do bazénu 2, který je po příchodu vzdálenější na pravé straně. V něm byla středně teplá voda, tak akorát, aby si tělo zvyklo. Po chvíli jsme přešli do bazénu 1 (ten největší). V něm byla voda skoro spalující, bylo to hodně na hraně. Do bazénu přímo vyvěraly prameny ze skály, která se vysoko tyčila nad celým komplexem.
Ve spojitosti s mraky, které se ten den valily komplexem, to byl nádherný pohled. Při jasnu a sluníčku by to ale bylo určitě taky zajímavé. A kde se tam vzaly mraky? Komplex je v nadmořské výšce 2478m a v těchto výškách už není problém o mraky doslova „zakopnout“. No koupaní, spíš relaxování v takovém prostředí, prostě paráda. Párkrát jsme vystřídali bazény 1 a 2, protože v 1 se moc dlouho vydržet nedalo. Je to stejné, jako se saunou. Lidí v areálu bylo ještě snesitelně, hodně cizinců, ale i místních.
Užili jsme si to a asi po třech hodinách vyrazili zpět do hostelu. Přišli jsme na parkoviště před komplexem a doufali jsme, že tam bude zase nějaká dodávka. Nic. U vstupu jsme zahlédli chicken bus, ale ten byl soukromý a čekal na výpravu, kterou dovezl. Po chvíli jsme ale měli štěstí a na vstupu nám vstřícně domluvili, že se můžeme svézt s někým v soukromém vanu, který právě odjížděl.
Na guatemalské poměry byl van poloprázdný, tak jsme se vešli všichni. Vzadu jsme byli mi a dcera s bábuškou hlavy rodiny, který řídil. Vpředu byla ještě manželka s další dcerou. Bábuška s dcerou byly oblečené v tradičních krojích a hlavně bábuška byla hodně zvědavá a přátelská. Vedle ní seděla Carolin a bábuška ji sem tam ohmatávala vlasy a něco si spolu vykládali. Řidič, se ukázalo, že je vzdělaný a chytrý, protože uměl slušně anglicky a snaží se naučit prý i další jazyky. Samozřejmě proběhlo kolečko základních dotazů v čele odkud jsi... Když jsme se ptali, jak to že umí tak dobře anglicky, že to tu není zvykem, řekl, že se to prostě chtěl naučit a ve škole to neflákal. Co bylo zajímavé, tak nám říkal, že bydlí celý život u Xely, ale dnes v horkých pramenech byl poprvé. Vysadil nás pár set metrů od mostu, dali jsme mu 50Q za cestu a šli pomalu přes městečko k mostu. Zunil leží v údolíčku mezi kopci, dech beroucí výhled do okolí. V podstatě se toto da říct o většině míst, které jsem v Guatemale viděl, ať už z chicken busu nebo na nohách. Nádherná kopcovitá krajina se spoustou zeleně, stromů, pralesů. Sem tam malá políčka v údolích.
Na zpět ze Zunilu jsme u mostu chytili chicken bus za 5Q. V Xele jsme ještě šli projít centrum a stavili jsme se v místní nóbl kavárně (čti drahé) na malé občerstvení. Já si dal džus a na místě připravovaný sendvič s kuřecím masem, Carolin jen kafe (prý výborné) a Gal s Nitzan se rozšoupli a dali si polévky s nějakým velkým sendvičem napůl. Potom jsme obešli náměstí, které se připravovalo už od rána na večerní křesťanskou akci. Jednotlivé farnosti z okolí Xely vytvářely svépomocí na zemi obdélníkové ornamenty. Každá farnost svůj motiv a obsah. Přímo na zem na náměstí vysypávali jemnou drť dřeva v různých barvách. Podle šablon na sebe vrstvily různé motivy.
Ještě jsme s Carolin chtěli projít trochu okolí a tak jsme se nakonec zase docela prošli až na jeden z okrajových kopečků, kde jsme mohli zdálky pěkně vyfotit většinu města.
Pak jsme šli zpět do hostelu připravit se na večer, kdy jsme věděli, že kolem půl sedmé něco začne. Šli jsme na náměstí o trošku dřív a už bylo vše nachystané. Byla tma, jednotlivá stanoviště farnosti byla osvícena a u některých hrála vlastní hudba. Začátek obřadu byl v kostele, který je součástí delší strany náměstí. Z něj vyšel průvod kněžích a za nimi nesli na ramenou velkou desku, na které byla s výzdobou socha Krista táhnoucího na ramenou svůj kříž.
Při tom hrála živá hudba (klasická venkovská), docela smutné až pohřební skladby. Průvod tedy vyšel z kostela a hned zamířil k protějšímu stánku farnosti, deska s Kristem napochodovala na připravené ornamenty na zemi. Proběhla modlitba a mluvení a pokračovalo se dál za hraní hudby k další farnosti.
Tak se pomalu obešlo celé náměstí, kde těch farnosti mohlo být minimálně deset. Docela to trvalo, vydrželi jsme tři a šli jsme na hostel.
Dnes na hostelu přibyly asi tři nebo čtyři holky z USA a jeden kluk, takže bylo docela plno. Holky se připravovaly na noční pařbu, jedna z nich měla narozeniny. Bylo potřeba se nachystat na zítřejší hike, promyslet, co na sebe, co nejnutnějšího do batohu. Ráno se vstávalo 4:30, odjezd v 4:45 a tak už by na to nebyl čas. Zbytek večera jsme hráli ve společném prostoru hostelu karty s Nitzan a Galem. Hráli jsme dvě různé hry. Obě zajímavé a docela zábavné. Po desáté jsme to s Carolin ale zabalili a šli chrnět. Zítra to bude náročné…
V další kapitole >>> Sopka Tajumulco