// JavaScript Document

MALAJSIE

23.1. - 16.2. 2016

Kapitola 2. (24.1. Ne)

Istanbul, Turecko


Po vydatných 3,5 hodinách spánku jsem se v devět probudil a šel dolů (byl jsem v 17. patře) do restaurace na snídani. Dal jsem nějaké koláčky a šel se zeptat na odjezd shuttle busu na letiště. Letět jsem měl dnes až v jednu v noci, takže mi sdělili, že na letiště mě odvezou v deset večer. Před spaním jsem si naplánoval, že se pojedu podívat na nějaké památky do starého města. Dá se tam dojet metrem a poté tramvají. Metro ale u hotelu nebylo, tak jsem jel free hotelovým shuttle busem zpět na letiště, kde už zastávka metra byla.

V deset ráno jsem vyjel, za 10 minut byl na letišti a šel do metra. Neměl jsem žádné turecké liry, tak jsem v bankomatu HSBC vybral 200 lir (bez poplatku, 1 TRY = 8,5 Kč). Dalo mi to jen velké bankovky, takže v automatu na žetony na metro a tramvaj jsem neměl, jak zaplatit. Nakonec mi rozměnili v security office u vstupních turniketů do metra. Automaty berou maximálně 20 lirové bankovky. Jeden žeton stoji 4TRY a platí neomezeně na jedné lince. Zvlášť tedy na metro a tramvaj. Metro byla z větší části spíš nadzemka, kvalita normální. Vystoupil jsem na Zeytinburnu a přesedl hned na vedlejší tramvaj linku 1, která jede skrz staré město (Old City).

Vystoupil jsem na zastávce Eminönü, cesta trvala z letiště cca 1 hodinu. Na Eminönü jsem vystoupil hned na břehu průlivu a mohl pozorovat protější část Istanbulu. Po sněhu nebylo památky, teplota 1°C a foukal nepříjemný vítr. Já toho na sobě moc neměl, ale naštěstí to šlo přežít.

Zamířil jsem na Spice Market - tržiště s kořením. Ne moc velké, ale plné zajímavého koření.

Pokračoval jsem na náměstí Sultanahmet, kolem kterého se nacházela spousta zajímavých památek. Zašel jsem do Sultanahmet (Blue) Mosque. Vstup zdarma, chvíli jsem čekal, než skončí modlení, zul před vchodem boty a mohl vejít.

Poté jsem zamířil do byzantského chrámu Hagia Sofia. Ten byl v 20. století sekularizován a slouží nyní jako muzeum. Momentálně v něm probíhala částečná rekonstrukce. Vstup byl nemalých 30TRY, a ještě mi po skenu batohu zabavili gorillapod stativ.

Muzeum pěkné, za hodinku jsem byl venku a pokračoval jsem přes ulici k další zajímavosti a to byla Basilica Cistern. Vstupné 20TRY. Basilica Cistern je největší z mnoha byzantských podzemních zásobáren vody. Tato byla postavena v 6. století. Je to pěkné prostředí hodné navštívení. Svědčí o tom i fakt, že zde bylo natočeno několik filmů.

Poté jsem si za 2TRY koupil sezamový rohlík s nutelou a zamířil najít něco na oběd. V postranních uličkách jsem narazil na mini bistro, kde jsem si dal adana kebab (ne odřezávaný döner) ve wrapu za 10TRY. Paráda. Chtěl jsem ještě jít na Grand Bazaar, ale bohužel byla neděle a byl zavřený.

Tak jsem se prošel městem na zastávku Aksaray, kde jsem nasedl kolem 16:00 na metro M1, které mě vzalo zpět na konečnou letiště. Mezi metrem a letištěm je supermarket, kde jsem si koupil osm kousků baklavy za 20TRY, docela drahé, počítáno na váhu. Shuttle bus zpět do hotelu odjížděl ze stejného místa, kde mě vyhodil. Musel jsem ale čekat asi 45 minut, než dojel. Bylo mi už docela zima, tak jsem se šel zahřát dovnitř do letištní haly.

Na hotel jsem dojel kolem 17:45. Na pokoji jsem si dal hned horkou vanu na zahřátí. Večeře byla formou self service s výběrem různých jídel. Já si nakombinoval rýži a masové kuličky s rajčatovou omáčkou. Vše dobré, ani jsem to už celé nesnědl. Před desátou jsem šel na recepci udělat check-out. Tam k mému překvapení byla velká skupina lidi na check-in. Asi další zpožděné letadlo. Odevzdal jsem kartu a v deset jsme vyrazili shuttle busem na letiště. Na vstupu kontrola batohu, letenku už jsem měl, takže jsem šel rovnou na kontrolu pasu a další kontrolu batohu. Než zobrazili odletovou bránu, tak jsem si prošel letištní terminál. Cestou jsem ještě měnil zbylých 90TRY zpět na dolary ($28). Brána 306 byla dost malá a hodně lidí do letadla i u dalších okolních gatů. Našel jsem jedno z posledních sedátek a čekal jsem.

A čekalo se dost dlouho. Začali odbavovat až v 00:45 (letadlo mělo odlet v 01:00). Nastoupili jsme do několika autobusů, které nás dovezli k letadlu Airbus A330-300. Nastupovali jsme po schodech. Letadlo plné, sedačku (16D) mi přidělili už včera na transfer desku, až už to nešlo bohužel změnit.

Seděl jsem vedle prasete, který se roztahoval, co to šlo. Ještě před vzletem usnul a začal neskutečně chrápat. To mu vydrželo 80% cesty. Vzlétli jsme asi s půlhodinovým zpožděním, ale pilot to cestou dohnal. Cesta díky sousedovy nic moc, ale co se dá dělat. Poslouchal jsem asi třikrát dokola Hozier a snažil se spát. Brzy se rozednělo, ale podřimovat šlo pořád. Během cesty jsme dostali dvě jídla. První byla rýže s adana kebabem, druhé snídaňové už jsem nejedl, protože jsem byl ještě najezený a blížilo se přistání, tak jsem si nechával místo na malajské pouliční speciality. V letadle byla celou cestu nebývale kosa. Měl jsem na sobě všechno plus ještě třetí ponožky, deku a dva polštářky. Časový posun zaúřadoval a přistávali jsme 25.1. po páté odpoledne na letišti v Kuala Lumpur...


V další kapitole >>> Kuala Lumpur


VIDEO