// JavaScript Document

MALAJSIE

23.1. - 16.2. 2016

Kapitola 3. (25.1. Po)

Kuala Lumpur


Na letiště Kuala Lumpur KLIA jsme dosedli podle plánu po páté hodině, 17:20 jsem byl z letadla. Po vystoupení jsem zamířil k imigračnímu. To bylo v hlavní části letiště na jiném terminálu, kam se jelo letištní nadzemkou. Na imigračním byla tradiční fronta, ale tentokrát jsem přišel tak, že tam byla řada menší a za mnou se to začalo po chvíli štosovat mnohem víc. Žádné imigrační kartičky se nevyplňovaly, ale na imigračním desku si vzali otisky obou ukazováčků.

Po předchozích cestovních peripetiích v Istanbulu jsem byl zvědavý, jestli batoh dorazí. V pořádku dorazil a ani jsem na něj dlouho nečekal. Prošel jsem do vstupní haly, směnil pár dolarů na malajské ringgity a pak si chtěl vybrat zbytek z bankomatu. To ale byl problém. Moji MasterCard (bezkontaktní) od UniCreditu to nechtělo vůbec vzít. Vybral jsem jen 30MYR. Nevadí, zkusím to ve městě na KL Sentral. Koupil jsem ještě místní SIM od Digi za 40MYR s 1,5GB dat na 30 dní. Hned jsem ji využil a koupil si online s MasterCard slevou dva lístky na KLIA Express linky jedoucí do KL na KL Sentral. Nic levného to není. Jedna cesta v základu za 55MYR, se slevou 44MYR. Letiště je rychlovlakem vzdáleno od centra cca 30-35 minut. Lze cestovat i levněji autobusem, ale tím to trvá minimálně hodinu. Letiště KLIA je moderní a pěkné. Po příletu zde bylo 32°C a pěkně dusno. V klimatizovaných částech letiště to poznat nebylo, ale všude jinde to bylo hodně intenzivní. Velká změna vůči nule v Evropě. Lístek na vlak jsem měl. Na turniketu stačilo naskenovat z mobilu QR kód, a stejně tak při opuštění vlakové linky je potřeba znovu projít turniketem a naskenovat stejný QR kód. Normálně při zakoupení jízdenky dostanete klasickou kontaktní kartu, kterou turniket při výstupu sežere.

Dojel jsem na konečnou KLIA Expressu na KL Sentral, což je hlavní dopravní uzel v KL. Odtud jedou různé rychlovlaky, metra, autobusy do zbytku města. Ubytování jsem měl cíleně poblíž, kvůli dobré dopravní dostupnosti. KL Sentral je moderní hala s přilehlým moderním nákupákem NU Sentral. Spousta pater moderních obchodů. Jak to bylo velké, tak jsem tím musel projít a dostat se k nějakému východu na ulici.

Částečně náhodou jsem po pár minutách bloudění přišel k nástupu na monorail (jeden z mnoha druhů místní hromadné dopravy), u kterého byly schody (eskalátor) dolů vedoucí na ulici. Sešel jsem dolů, podíval se na off-line mapu v mobilu, kde vlastně jsem a zjistil jsem, že stačí přejít frekventovanou silnici (šel jsem podle místních, jezdí se tu vlevo), projít jednou zapadlou uličkou a jsem u PODs The Backpackers Home. Jednoduché a blízko, jen vědět správnou cestu v labyrintu obchoďáku. Do hotelu jsem přišel v osm večer, už se mnou počítali, protože jsem jim psal z Istanbulu, že první den nepřijedu kvůli letadlu. Tak mi ochotně první den rezervace zrušili a ani jsem to nemusel platit. Měl jsem booknutý single pokoj, jak se ukázalo ve 4. patře bez výtahu. V tom vedru docela rozcvička. Ubytování celkově nic moc za 60MYR. Byla to jedna velká místnost oddělená přepážkami, které ani nebyly do stropu, takže z ostatních "pokojů" bylo všechno slyšet. I světla byla společná, takže když se rozsvítilo, tak to svítilo do všech pokojů. Do místnosti se chodilo na elektronickou kartu, takže bezpečné, záchody sprchy společné. Pokoje úplně jednoduché, skříňka a matračka na zemi. Čisté a malé. Klima byla, ale moc nefungovala, velké stropní větráky valily naplno celou noc. Ještě jsem se večer chtěl podívat do města, tak jsem se vrátil na KL Sentral, kde jsem nastoupil na LRT linku (Kelana Jaya Line) a jel jednu zastávku na Pasar Seni.

Lístek se kupuje před turniketem k rychlodráze. Na obrazovce se vždy zvolí, na jakou zastávku chci jet, a podle toho se zaplatí a dostanete žeton, který se při vstupu přiloží k turniketu a při výstupu ho to sežere. Jedna zastávka byla maximálněza 0,5MYR. U zastávky Pasar Seni se nachází tržnice a průchozí trhová ulice. Už to zrovna stánkaři balili. Nic moc tu ale zajímavého nebylo. O pár bloků dál je ale ulice Jalan Petaling, kde to žilo mnohem víc. Určené pro turisty. Spousta klasických stánku s oblečením, botami, suvenýry. Do toho stánky a bistra s jídlem. Spousta lidí, uličky úzké.

Prošel jsem to a vrátil se na LRT Pasar Seni a pokračoval dál nadzemkou na zastávku KLCC. To bylo cca za 2,1MYR. Na zastávce KLCC se nachází mimo jiné asi nejznámější objekt Malajsie a to jsou Petronas Twin Towers. Dva mrakodrapy, svého času (1998-2004) největší na světě, spojené dosud nejvyšší lávkou mezi budovami na světě. Zastávka je přímo pod těmito budovami, pod kterými se nachází obrovský nákupní komplex Suria KLCC. Stálo mě to opět trochu bloudění, než jsem našel východ ven před budovy Petronas. Před nimi se rozprostírá park, který už byl v tuto hodinu zavřený (22:30). Je zde několik vodních nádrží a v té nejbližší se konají po večerech představení s různě obarvenými fontánami a doprovodnou hudbou. Udělal jsem si pár tradičních selfie s budovami v pozadí. Budovy jsou pěkně nasvícené, ale dole v parku byl dost tma.

Po půlhodině jsem to tu zabalil a vyrazil na cestu zpět k hotelu. Ještě jsem opět zkoušel bankomaty. Bylo jich tam spousta, ale žádná nechtěla mou kartu. Tak jsem nerad (kvůli poplatkům - uvidím, kolik si Česká spořitelna vezme – nakonec to bylo za výběr 125Kč) vytáhl Visu a zkusil to s ní. Automat mi sdělil, že už má jen 10MYR bankovky a že můžu vybrat maximálně 300MYR (z účtu zmizelo 1818,45Kč, tzn. 6,06Kč/1MYR). Tak aspoň to. Další vybírání jsem pro dnešek vzdal. Nasedl jsem na LRT na zpáteční cestu na KL Sentral za 2,4MYR. Měl jsem docela hlad, už bylo po jedenácté hodině, tak jsem obešel ulice kolem hotelu, jestli najdu nějaké bistro. Narazil jsem na indické. Moc jsem se s nimi nemohl dohodnut, co mi vlastně chtějí dát. Menu měli jen na okrasu, ale nakonec jsem dostal rýži s omáčkou s nasekaným masem s kostmi, vařené vajíčko a dva "oplatky". A navrch čerstvě udělaný mango džus. Nebylo to vůbec špatné. Za 16MYR trochu dražší, ale najedl jsem se dobře.

Na hostel jsem přišel kolem půlnoci. Bylo pořád strašně vedro, napsal jsem pár pozdravu domů, že jsem živ a zdráv a snažil se usnout. To moc nešlo kvůli časovému posunu, vedru a hluku z větráku, ale nakonec jsem po hodince vytuhl...


V další kapitole >>> Kota Kinabalu


VIDEO