// JavaScript Document

MALAJSIE

23.1. - 16.2. 2016

Kapitola 8. (30.1. So)

Padas River Rafting


Ráno bylo krušné. Vstával jsem už před pátou, abych byl na půl šestou ready na vyzvednutí u hostelu na dnešní raftovací výlet. Měl jsem sbalený baťůžek už od včera, tak jsem všechno stihl.

Minivan dojel ale až 5:50, protože čekali u hotelu na další lidi a ti nepřišli. Ještě jsme vyzvedli skupinku tří Malajsijek a jejich kamaráda. Takže nás jelo šest. Ta šestá byla Jennifer z Německa. S tou jsem se seznámil hned u mého hostelu po nastoupení a nakonec jsme to dnes spolu táhli až do večera. Jen dala v lednu výpověď a jela sama přes Srí Lanku, Singapur do Malajsie a skončila tady na Borneu. Až se prý v únoru vrátí do Mnichova, nastupuje do nové práce. Velmi sympatická a pěkně se mi s ní povídalo celý den. V minivanu jsme jeli cca 1,5h do města Beaufort (100km), kde nám průvodce koupil lístky a poslal nás do vlaku. Měli jsme trochu zpoždění, ale nakonec jsme to stihli.

Vlak byl sám o sobě jedinečný zážitek, který se moc opakovat nebude. Kvalita kolejí naprosto tragická, křivé, hrbolaté, pokroucené. Lokomotiva z roku 1968, jednotlivé vozy byly na dvě třídy (asi tak 4. a 5.). V lepším případě jsme seděli na starých kožených sedačkách. Vlak byl docela plný. Sedačky v těch lepších vozech byly uspořádány klasicky za sebou či proti sobě. V těch horších vozech nebyly sedačky vůbec nebo jen podél stěn. Sedělo se tu i na zemi. Dveře vozu byly stále otevřené, tak se do nich dalo sednout a pozorovat nádhernou okolní krajinu s tekoucí řekou Padas. Nádherný zážitek.

Koleje kopírovaly zákruty řeky kolem které jsme cestovali. Na jedné zastávce jsme museli všichni vystoupit a nastoupit do dalšího vlaku, který pokračoval dál ve stejném směru. Koleje se mi zdály ještě horší :) Nakonec jsme skončili na zastávce Rayoh, kde byla základna a zároveň cíl pro raft.

Převlékli jsme se, nechali zde batohy a nastoupili do čekajícího vlaku, který nás zavezl dál proti proudu řeky na zastávku Pangi, kde byla raftařská centrála. Všiml jsem si zde dvou společností na rafty. Podepsali jsme papíry, že se zříkáme veškeré odpovědnosti, ani jsem to nečetl. Jen podepsal odstavce. Dostali jsme plovací vesty, helmu a následovala základní instruktáž, jak sedět v lodi, držet pádlo, jak vylézt do raftu apod. Byl jsem docela v šoku, když se zvedl nemalý počet rukou na otázku, jestli je tu někdo, kdo neumí plavat :)

Na vodu vyrazilo cca 5-6 raftů. My jsme byli ve stejném složení, jako jsme jeli v minivanu. Vpředu já s Jen a za námi ve dvou řadách malajské slečny (dvě z nich neplavaly). Všechny byly pořád oblečené tak, že byl vidět jen obličej, ruce cca od zápěstí a nohy od kotníků. Vzadu jel náš průvodce a hlavní háček. Hned po prvních mini peřejích byla klidná voda, takže nám zde řekli, že máme vyskočit z raftu, abychom si potom vyzkoušeli nalézání do raftu, protože to bude potřeba. Voda nic moc čistá, dost do hněda, ale teploučká.

Už když jsme jeli vlakem, viděli jsme, že v řece moc vody není. Tak nám z přehrady prý pustili víc, aby se to vůbec dalo sjet. Následovali další peřeje, které jsme úspěšně projeli bez opuštění raftu. Jen Jen jednou vypadla, ale ještě jsme ji stihli chytnout za nohu, kterou nechala v raftu. Celá jízda byla na pohodu v pěkném údolí s nádhernou okolní scenérií zarostlých kopců sekundárního pralesa. Největší koupání přišlo na předposledních peřejích, kde jsem vypadl já a Jen na mě. V pořádku jsme se vrátili na loď, Jen si trochu hltla, ale jinak bez zranění :) Celkově zážitek velký.

Plavba trvala minimálně přes hodinu a přijeli jsme do stanice Rayoh. Tam na nás už čekal oběd. Tak jsme se v klidu najedli a měli potom čas si více mezi sebou popovídat a říct si zážitky z plavby. Malajské holky byly velmi příjemné, všechny doktorky z různých částí oblasti Sabah. Azlean z Tawau, ostatní ze Sandakanu. Azlean je i potápěčka a byla z nás nejvíc ukecaná. Všechny Malajky byly otevřené a dalo se s nimi pěkně anglicky povídat.

V průběhu plavby na raftu nás fotil fotograf. Tak nám pak ty fotky nabízel. Každému raftu za 150MYR dohromady. Složili jsme se (25MYR) a fotky od něj koupili. Pokud tak fotí 2-3 rafty denně, tak je boháč s minimální námahou. Bez jakýchkoli dalších úprava fotky vypálil na CD a dohodli jsme se, že Azlean je nám pak dá na stažení přes nějaké uložiště. Azlean nezapomněla a fotky mi po příjezdu z Malajsie došly. Ve dvě hodiny odjížděl zpáteční vlak do Beaufortu. Nasedli jsme a s Jen jsme celou cestu sedíce ve dveřích pozorovali okolí.

V minivanu na zpáteční cestě všichni usnuli, já zavřel oči na pět minut. V jedoucím autě spím výjimečně a ještě jen tak napůl. Kolem 16:45 jsme dojeli do KK. S Jen jsme se domluvili, že se sejdeme na Gaya Street, projdeme trhy a dáme večeři. První vystoupila Jen v Masada Hotelu a pak se mě s Malajkami snažili dovézt do našich hotelů, ale ve městě byla všude zácpa, tak jsme všichni vystoupili na Gaya Street a zbytek došli. Já to měl do hostelu asi tři bloky. Musel jsem přeběhnout čtyřproudovou silnici, ale za těch pár dní už jsem si zvykl a věděl, jak na to. Hlavní je vědět, že auta jezdí vlevo :) Na semafory pro chodce se tady moc nehraje. Hlavně místní je naprosto ignorují a přejdou vždy, když to jen trochu jde. Tak jsem se to od nich naučil také. Ještě jsem se rychle zastavil v okolí asi nejmodernějším obchodním centru Suria Sabah Mall pro červený filtr pro GoPro akční kameru za 40MYR a šel jsem rychle dát sprchu do hostelu, než se ozve Jen. Před šestou jsme se srazili na Gaya Street před pódiem, kde právě probíhalo vystoupení nějaké místní popové zpěvačky. Šli jsme omrknout stánky, které se vinuly po celé ulici. Rozmanitá nabídka hlavně jídel, zeleniny, ovoce, dokonce hranolky udělané z rybího masa. Takové fish and chips v jednom. Ochutnali jsme, pro mě skoro jako normální hranolky. Pak jsme ještě dali jedno ovoce, tmavě fialové zvenku, uvnitř plody jako mandarinka, akorát že byly celé bílé. Chutnalo to podobně. Doma jsem zpětně zjistil, že se to jmenuje mangostan (mangostana lahodná) a je to výjimečně zdravé. Po trzích jsme zamířili na markety u moře. Ještě jsme se zastavili ve Wisma Merdek obchodním domě koupit SD kartu do foťáku. 16GB (30Mb/s) za 50MYR. Já si koupil ještě dvě Energizer AA baterie do head lampy za 9MYR.

Dorazili jsme na Filipino Market, koupili nějaké ovoce, opět sladkosti na zítřejší jízdu busem do Sepiloku a taky balení arašídů (5MYR), které byly obalené v nějakém těstíčku a zřejmě fritované. Ve výsledků křupavé a velmi dobré. Máme nakoupeno :) a jdeme konečně něco pořádného sníst. Zastavujeme se na Night Marketu a procházíme stánky a vybíráme, na co máme dnes chuť. Nějak jsme se shodli na krabu na chilli, který by měl být v KK vyhlášenou specialitou. Krab byl za 30MYR za kilo. U jednoho bistra jsme vybrali dva krabi a půlku ugrilovaného platýse na předkrm. Nejprve nám donesli platýse a byl perfektní. Chuťově to ani nebylo jako ryba.

Za chvilku už se nesli krabi v chilli se zeleninou a vařenou rýží. Já ani Jen jsme to nikdy nejedli, tak jak na to? :) V samostatném krunýři maso nebylo, jen chilli omáčka se zeleninou. O té omáčce Jen potom prohlásila, že byla s nějakými glutamáty, že ji potom bolí hlava. Zbývali nohy a zbytek těla. Skořápku nohou je třeba rozlousknout prsty a uvnitř se nachází masíčko. U nejsilnější nohy to byl trochu problém, ale porvali jsme se s tím. Ve zbývajícím těle bylo nejvíc masa a šlo se k němu nejjednodušeji dostat. K rýži jsme dostali ještě chilli omáčku na ochucení. Já to trochu přehnal a byla hodně silná, takže to bylo pálivější. Jedli jsme jako ostatní. Všechno rukama včetně rýže. Nechápu, jak tak mohou jíst :) My měli dlaně celé "zasrané" od chilli omáčky z kraba. Ale aspoň to bylo komplet autentické. Jak jsme s tím bojovali a chutnalo nám, úplně jsme si zapomněli udělat alespoň jednu fotku jídla. Po krabech jsme dojedli platýse, zaplatili (44MYR celkem s džusy) a vydali se k hotelům. Doprovodil jsem Jen k jejímu hostelu, před kterým mi ukázala "podezřelý" masážní podnik, který vypadal, jakoby nabízel i erotické služby navíc (taky to tak v těchto končinách chodí). Rozloučili jsme se, popřáli šťastné cesty a já zamířil na hotel se po čtyřech nocích v Kota Kinabalu sbalit na zítřejší ranní odjezd do Sepiloku za orangutany a medvědy...


V další kapitole >>> Sepilok - orangutaní stanice


VIDEO