// JavaScript Document

MALAJSIE

23.1. - 16.2. 2016

Kapitola 10. (1.2. Po)

Sepilok - medvědí stanice, Kinabatangan rezervace


Ráno jsem vstal kolem osmé, pobalil se na odpolední check-out a zašel jsem na snídani do restaurace. Dal jsem jen ovoce - ananas, mango, avokádo. Potkal jsem Jessicu a společně jsme vyrazili pěšky k záchranným stanicím. Já šel k medvědům, ona na orangutany.

Bornean Sun Bear Conservation Centre se otevíralo v devět, akorát jsem tam na devátou přišel, se mnou ještě tříčlenná rodina cestovatelů, jinak nikdo. V areálu se jde kousek po dřevěné lávce k hlavní centrále, kde jsem koupil lístek za 31MYR. Za kameru nic nechtěli. Vešel jsem do areálu, který mě hned navedl k pozorovatelně. Jinak se ani jít nedalo. Areál teprve rozšiřují a staví lávky okolo části lesa, kde chovají medvědy.

Když jsem přišel na pozorovatelnu, už tu medvědi byli k vidění. Les byl rozdělený na dvě části, pro samce a samice. Do obou bylo pěkně vidět. Medvěd malajský (medový medvěd, sun bear) je nejmenším z medvědů. Žije jen v tropických lesích jihovýchodní Asie. Je ohrožený hlavně lidmi a to kácením lesů, lovením pro zábavu, maso nebo čínskou medicínu. Je také chován jako domácí mazlíček, protože je relativně přátelský k lidem. K vidění jich bylo kolem osmi.

Měli jsme štěstí a zrovna se jeden rozhodl vyšplhat na strom. Ošetřovatel říkal, že je to poprvé, kdy tohoto medvěda vidí šplhat. Tento druh medvědů má speciálně rád med, ten je ale pro něj v přírodě vzácný. Má velmi dlouhý jazyk až 25cm, který používá k dostání se k různé potravě. Ať už to jsou termiti nebo ten med. Jinak je všežravec. Pozoroval jsem je zhruba hodinu a pak jsem se vydal zpět k resortu.

Dobalil jsem si věci a šel udělat check-out. Odvoz do Nature Lodge Kinabatangan jsem měl domluvený na 12:30, tak jsem měl ještě dost času. Sedl jsem si do restaurace a poslal po čtyřech dnech zprávy domů, že jsem v pořádku. Po jedenácté přišla Jessica od orangutanů. Prý dobrý, ale že ji napadli makakové. Makak seděl na zábradlí a dělal, že se nebojí, tak si ho chtěla Jessica vyfotit zblízka. Jak se k němu přiblížila, tak na ni zaútočil a chtěl ji asi něco sebrat. Odnesla to se škrábanci na břiše a nohou. Naštěstí žádné kousnutí.

Minivan pro mě přijel dříve, tak jsem se s Jessicou rozloučil a ještě se starším párem z Kanady jsme odjeli směr Sukau. Myslel jsem, že nás zaveze podle plánu na netu do Bukit Garam, kde na nás budou čekat z NLK, ale nakonec jsme minivanem jeli až k resortu. Cesta docela dlouhá, kvalita hlavní silnice vedoucí na východ se zhoršila, bylo zde hodně úseků v rekonstrukci. Dojeli jsme kolem půl třetí. Do resortu nás převozem dopravili na druhý břeh řeky Kinabatangan. Řeka hodně široká, hnědá khaki barva, plná krokodýlů :)

V resortu nás uvítali, dostali jsme welcome drink (džus) a základní instruktáž jak to tu chodí, jaký je časový rozvrh apod. Vodu prý používají z řeky, filtrují ji, převařují a používají třeba na welcome drink :) Za 440MYR jsem měl zde full inclusive na dvě noci, čtyři jízdy po řece a jednu výpravu do džungle. Spal jsem na společném pokoji, ale opět obě noci sám. Každý den v tomto resortu byl stejný časový rozvrh aktivit, před každou byli lidé svoláváni gongem, takže jsem nemusel tolik hlídat čas, kdy co bude.

Ve čtyři se konala odpolední vyjížďka lodí po řece. V resortu nás bylo kolem osmi (den předtím 19 - víkend). Vzali jsme záchranné vesty, podprdelníky a nasedli do lodě. Malý člun s šesti řadami sedaček, po jedné na každé straně, takže bylo z lodi slušně vidět kamkoli. Jeli jsme proti proudu, zpočátku jsme nenarazili na nic, co by se hýbalo. Pak kapitán a zároveň náš průvodce uviděl hýbající se větve na jednom z břehů a rychle zamířil blíže. Byla to rodina makaků dlouhoocasých. Chvíli jsme je pozorovali, někteří ze zvědavosti přišli blíže.

Pokračovali jsme dále. Zase chvíli nic a zatočili jsme do přítokové řeky Koyah, která byla užší, a dalo se dobře pozorovat zároveň oba břehy. Na začátku byl vybudován přechod přes řeku pro orangutany a opice. Byla to natažená dvě tlustá lana kolem metru nad sebou. Je to důležité, aby mohli v bezpečí překročit na druhý břeh řeky. Orangutani žijí jen na stromech, neumí plavat a hlavně řeka je plná čekajících hladových krokodýlů. Na nikoho jsme tu dnes nenarazili. Ale o kousek dál jsme už měli štěstí na opice Kahau nosaté (proboscis monkey). Jsou to největší opice žijící na Borneu a na světě žijí pouze na Borneu a hlavním poznávacím znamením je velký svěšený nos u samců a velké břicho. Také jsou výborní plavci, kteří se potopí až do dvaceti metrů. Žijí ve skupinách a často jsou poblíž nich i skupiny makaků. Mezi další bornejské vzácností, na které jsme narazili a viděli, jsou dvojzoborožci žlutozobý (rhinoceros hornbills, Buceros bicornis). Velcí ptáci (až velikosti labutě) jejichž poznávacím znamením je obrovský a jedinečně tvarovaný zobák. Žijí i v jiných místech JV Asie. Na všechny již zmíněné jsme narazili na plavbě několikrát.

Když už jsme se vraceli zpět po Koyah řece, potkali jsme jinou výletní loď, ze které nám jejich průvodce prozradil, že viděli orangutany. Tak náš kapitán zrychlil a jeli jsme k tomu místu. Bylo to dál, než se normálně jezdí a bylo by potřeba další povolení jet do této oblasti. Risk se vyplatil a dojeli jsme k místu, kde řeka Kinabatangan zatáčela. Zde jsme je v korunách stromů našli. Jeden dospělí samec byl vidět už z dálky, pak tu ještě byl menší jedinec, který se ale po chvíli ztratil z dohledu. Samce jsme mohli pozorovat dlouho a byl to velký zážitek vidět orangutany ve volné přírodě a ne ve stanici nebo ZOO. Mise splněna. Ještě krokodýli a budu spokojený.

Dnes už jsme víc nového neviděli. Jeli jsme rovnou do resortu, protože se kapitán bál, aby nám nedošlo palivo, protože jsme kvůli orangutanům jeli mnohem dál než normálně. Dojeli jsme bez pádlování :)

V sedm byla večeře, spíše evropského stylu. Na půl devátou se za příplatek 16MYR konala procházka noční džunglí. Přihlásil jsem se a udělal jsem dobře, že jsem šel dnes. Zítra by to nešlo (viz příští kapitola). Šlo nás šest a průvodce (stejný jako na lodi). Průvodce měl výkonnou svítilnu, my ostatní jen své menší, nějaké head lampy. Ale stačilo to. Případně se daly za 10MYR půjčit, stejně jako gumáky nebo pláštěnky. Procházka noční džunglí (45minut) byla zajímavá, ale nic moc jsme neviděli. Jediný ptáček schovaný v díře ve větvi stromu a obří 30cm červ, jo a pak fire ants (ohnivé mravence), před kterými se utíká a nedivá se na ně. Jejich kousnutí bolí a ukrutně pálí.

Zítra se stává už na šestou na ranní plavbu, snad budou krokodýli…


V další kapitole >>> Kinabatangan - krokodýli, oxbow lake


VIDEO