// JavaScript Document

MALAJSIE

23.1. - 16.2. 2016

Kapitola 19. (10.2. St)

Cameron Highlands - trek na Brinchang, Mossy Forest, čajové plantáže


Dnes na mě čekal chodecký den. Naplánoval jsem si trek na horu Brinchang.

Ta leží nad stejnojmenným městem cca 5 km od Tanah Rata. Pěšky se mi tam jít nechtělo, tak jsem šel na autobusák na hlavní třídě v Tanah Rata a vzal si taxík za 10MYR. Autobusy jezdí, jak se jim zachce a já se nechtěl zdržovat. Navíc mě řidič vzal v Brinchangu až přímo k odbočce na Trail 1, která vede přímo na vrcholek, aspoň jsem ji tak nemusel hledat. Na odbočce jsem byl kolem 8:15, informační cedule říkala, že to je 3km. Vzdálenost na rovince žádná, do kopce je to už jiné. A že to teda kopec byl!

Psychicky připraven na to, že se bude jen stoupat, jsem zvolil mírné tempo, které jsem prokládal přestávkami na focení a točení, u kterých jsem se vydýchal. Zprvu se šlo po asfaltce, ale potom cesta odbočila do lesa, kde už začalo nemilosrdné stoupání. Šlo se dobře, cesta bylo vyznačená, takže se člověk nemohl ztratit. Počasí něco přes 20°, takže ideál, v lese vlhko, ale (zatím) ne bahno. Cestičku tvořily schody vytvořené z kořenů stromu, takže se po nich snadno vystupovalo dál.

Cesta technicky nenáročná, nebylo potřeba používat rukou, výhoda dlouhých nohou, ale přišla vhod. V poslední čtvrtině cesty na vrchol, ale obtížnost vzrostla, bylo všude víc mokro a bahýnko a bylo potřeba zapojit pro šplhání i ruce na přidržení se nebo vyšplhání do příkrého kopečku. V některých pasážích byla nainstalována i pomocná lana. Ale nebylo to nic, s čím by si člověk neporadil. Kolem desáté jsem asi jako první ten den vyšplhal na vrcholek.

Tam je mimo komunikačních stožárů také vyhlídková věž. Na vrcholku už bylo několik skupin turistů, které sem dovezly cestovní agentury druhou stranou pohodlně po silnici. Poznat, kdo ten den šel pěšky a kdo se vezl, bylo jednoduché. Stačilo se podívat na čistotu botou. Já je měl zasrané, ostatní čisté. Šel jsem se mrknout na vyhlídkovou věž. Byla tam samozřejmě fronta, protože schody nahoru byly úzké jen pro jednoho. Dnes jsem měl štěstí, byla dobrá viditelnost. To tady znamená, že je z kopce vidět aspoň do údolí. Jsou dny (viz zítra), kdy není kvůli mrakům valícím se po vrcholku vidět vůbec nic. Výhled pěkný, mě víc hřálo to, že jsem si to vyšel po svých.

Jsem na vrcholku, co dál. Buď samou cestou zpět nebo po silnici dlouhou cestou (8km) zpět do Brinchangu. Nerad chodím stejnými cestami zpět, tak jsem zvolil delší variantu. Také proto, že po cestě je toho ještě spoustu vidět. Hned po pár set metrech od vrcholku začíná tzv. Mossy Forest. Velmi zajímavá místní část. Tento prales je hodně starý a podle toho i vypadá. Nádherně. Stromy porostlé mechy, dlouhé propletené větve sousedních stromu a mlha mezi nimi vytváří pohádkovou atmosféru lecckomu připomínající svět Středozemí nebo Harryho Pottera. Čím víc jsem se zanořoval po trailu vedoucímu k hoře Irau, tím to bylo zajímavější. Původně jsem chtěl zdolat i horu Irua, ale když jsem viděl, že jsem po hodině a půl teprve v polovině a druhý polovina je jen stoupání na vrcholek, chtě nechtě jsem to musel otočit zpět. Stejnou cestu bych šel i nazpět z vrcholku, takže by se mohlo stát, že bych to za světla nestihl zpět. Mossy Forest nádherný, doporučuji si ho alespoň kousek projít.

Vrátil jsem se na asfaltku vedoucí zpět do Brinchangu. Byl jsem v podstatě stále na vrcholku hory, takže mě čekala ještě dlouhá cesta zpět. Z hory jezdila spousta aut, ale byla plná a už mě nechtěla vzít, takže jsem pochodoval. To ale vůbec nevadilo. Cesta neustále z kopce, na kolo by to byl velmi zajímavý výjezd. Cestou dolů jsem procházel kolem místních farem na zeleninu, až jsem někdy po půlce došel k začátku čajových plantáží firmy BOH. Čajové plantáže jsem viděl poprvé v životě a je to nádherný pohled. Čajové lístky jsou světle křiklavé zelené, takže vše krásně svítí, i když je sluníčko za mraky. Škoda, ze dnes nesvítilo, bylo by to ještě o level lepší. Okolní krajina je zvlněná kopci, po kterých jsou vysazené čajové stromy, které rostou i sto let.

Po nějaké hodince chůze jsem došel na odbočku k čajové továrně. Řekl jsem si, že když už jdu kolem, půjdu se tam podívat. Bylo před třetí hodinou. Od odbočky je to ještě minimálně kilometr k BOH továrně. Po silnici sem proudily spousty aut. V rámci továrny je zde vybudované občerstvení, gift shop a prohlídková trasa po samotné továrně. Prostě pro turisty čínského původu jak dělané. Všude Číňani, hlavně v restauraci, protože dostali hlad a žízeň z toho, jak se sem vezli autem. Bohužel jsem měl dnes smůlu, že jsem přišel později a dnešní proces zpracování čaje v továrně už byl ukončen a prováděli se čisticí práce, při kterých se už prohlídky nekonaly. Tak jsem si udělal alespoň pár pěkných fotek okolních plantáží.

Šel jsem zpět na odbočku s tím, že zkusím někoho stopnout dolů do Brinchangu. Nepovedlo se. Tak jsem šel až na hlavní silnici vedoucí k Brinchangu pěšky. Cestou lehce sprchlo, ale pláštěnku jsem ani nevytahoval. Procházka to byla pěkná a dlouhá, ale mohl jsem si cestou vše pěkně prohlédnout. U hlavní cesty do Brinchangu je pro turisty ještě pár míst ke zhlédnutí. Je zde včelí farma, farma s růžemi a jinými rostlinami, orchidejová farma a motýlí farma. Já šel do motýlí. Vstup myslím kolem 5 nebo 10MYR. Areál byl rozdělený na dvě části. Motýlí a druhou, ve které byly různé rostliny a další zvířátka. Za ty peníze to určité stojí za to.

Po prohlídce farmy jsem na hlavní silnici šel směrem na Brinchang, že najdu nějaký stop nebo taxi. Ušel jsem pár set metru k hotelu Copthorne, od kterého zrovna vyjíždělo taxi. Mávl jsem a za 10MYR jsem nasedl na cestu do Tanah Rata. V těchto dnech jsou zde ale obrovské zácpy na silnicích, hlavně směrem do Brinchangu. A světě div se, kdo za to může, Číňané. Směr na Tanah Rata byl relativně dobrý, jen se to štosovalo ve městečkách či v okolí nějakých trhu nebo atrakcí. Taxikář mi povídal, že jel z Tanah Rata do Brinchangu (5km) hodinu a tři čtvrtě. Cestou jsme ještě naložili další tři indy a na nádraží v Tanah Rata mě vysadil. V Malajsii je mimo místních a Číňanů, velmi početná komunita Indů. Takže se vždy najde čínská a indická čtvrť. Ale jejich zde tolik, že už jsou rozprostření po celém městě. Za chvíli se stmívalo a mě ještě čekalo plánování dalších dnů. Ubytování jsem měl na dnes poslední noc, ale ještě jsem neviděl jednu věc, kterou by byla škoda v Malajsii nevidět. A to rostlinu jménem raflézie. Objednal jsem si přes agenturu ještě výlet do džungle na její nalezení. Takže jsem si prodloužil v hotelu pobyt o jednu noc a mohl jsem tak zítra jet na celodenní výlet. Protože už jsem konečně věděl, kdy z Cameron Highlands odjedu, bylo potřeba dopředu koupit lístek na autobus na ostrov Penang. Autobusy bývají docela plné, a proto byla potřeba rezervace minimálně den předem na ranní spoj. Vše nyní zařízené i hotel na Penangu a poslední den v KL, tak jsem mohl jít konečně po vyčerpávajícím dni na večeři, tentokrát k indovi vedle. Po dnešním chození (ušel jsem 24km) jsem padl do postele a začal se těšit na zítřejší raflézii...


V další kapitole >>> 20. Cameron Highlands - raflésie (11.2.)