Kapitola 4. (17.3. Út)
Kaňon Sumidero, Tuxtla
Do Tuxtly jsem přijel nočním ADO GL autobusem v pět ráno. Cesta byla dost hrozná. V autobusové hale podobný program jako včera. Přebalit věci do batohu, jít se umýt na záchody (5 pesos přes turniket) a rozmyslet dnešní a zítřejší plán. Rozhodl jsem, že pojedu na kaňon Sumidero a potom prohlídka města, večer (nebo spíš o půlnoci) odjezd opět nočním autobusem do Palenque. Batoh jsem dal do úschovny (tentokrát velikost „chica“ za 6 pesos na hodinu – celkově to bylo deset hodin).
Hlavní program byla tedy prohlídka kaňonu Sumidero. Ten se nachází u města Chiapa de Corzo, které je od Tuxtly zhruba 15 km daleko. Podle mých informací odjíždí colectivo někde z centra.
Colectivo je mini-van, který slouží k veřejné přepravě obyvatel v Mexicu. Ceny jsou nižší než běžný autobus. Cestování je ale méně pohodlné a delší. Jezdí ve městech i mezi jednotlivými městy.
Nádraží v Tuxtle je ale na kraji města a pěšky do centra kolem 4 kilometrů. Chtě nechtě jsem vzal taxi (colectivem bych to asi nedal - nasednout do správného). Za 40 pesos mě taxikář dovezl do centra, odkud jsem už šel na colectivo do Chiapa de Corzo. Informace o poloze odjezdů colectiv nebyly úplně přesné, ale poradil mi jeden řidič jiného colectiva, že mám jít zpět doleva, blok a doleva a pak vpravo. Nevím, jak se mi podařilo mu porozumět, ale našel jsem to. Nasedl jsem do colectiva (spíš to byl menší autobus) a chtěl hned platit, tak jako u nás. Jenže v colectivech to chodí jinak. Nastoupíte, nic neříkáte (maximálně si ověříte cílovou stanici), a pokud máte štěstí, tak si sednete. Až při vystupování řeknete řidiči, odkud jedete, on řekne cenu, vy zaplatíte. Colectivo vám zastaví skoro kdekoli, když mu mávnete na ulici, stejně tak při vystupování, stačí říct řidiči, aby zastavil, a on zastaví. Do Chiapa de Corzo jsem platil 17 pesos, zpět to samé.
Vystoupil jsem na náměstí a trochu čekal, že mě uloví nějaký naháněč (bylo asi moc brzo ráno a pondělí). Nestalo se a musel jsem najít přístaviště sám. Když člověk ví, je to snadné, jenže já nevěděl a nabral jsem špatný směr. Deset minut v tahu, ale pak jsem zahlédl nějaké turisty a vyrazil jsem za nimi. Ti šli také do přístaviště. Tam už naháněči byli a nebyl problém si koupit lístek na výletní jízdu kaňonem Sumidero. Výlet do kaňonu stál 190 pesos. Nečekalo se dlouho a stáli jsme na mole.
Dali nám záchranné vesty a ukázali, že si máme přečíst zásady bezpečnosti. Samozřejmě jen ve španělštině, takže jsem aspoň dělal, že si to čtu. V malé lodi jsem chytil jednosedačku a měl jsem tak dobrý výhled. Jelo nás tak 15-20. Řekl bych, že jsme ten den byli první v kaňonu, protože jsme cestou nikoho nepotkali. Výklad kapitána zase jen ve španělštině, takže jsem se díval, tam kam ostatní :) Výlet určitě stál za to a rozhodně, nelituji času a peněz na tuto akci. Celý program trval 4 hodiny a plulo se polovinu cesty (cca 25km tam) pomaleji se zastávkami u zajímavých stanovišť s místní faunou a flórou, konečná byla přehrada, pauza na záchod a občerstvení a potom rychle zpátky bez zastávek do přístaviště.
Plulo se kaňonem Sumidero, což je přírodní rezervace, tvořená řekou, kterou z obou stran obklopují obrovské strmé skály. Zde žijí různá zvířátka – volavky, kormoráni a další dravé ptactvo, i nějaký druh černého supa. Dále zde žijí opice s dlouhýma končetinami (říkají jim spider monkey) - ty jsme ale bohužel neviděli (později v Guatemale jsem jich viděl víc než dost) a hlavně krokodýli. Na ty jsme měli štěstí a viděli jsme celkem čtyři na různých místech. Žádná miminka to nebyla. V kaňonu jsme jen 350m nad mořem, tak bylo mimořádně teplo. Vyšplhalo se to přes 30 stupňů. Poctivě jsem se namazal a bylo to dobře.
V přístavišti jsem si vybral restauraci a risknul to s objednáním. Mají meníčko za 70 pesos, tak že si ho objednám. Samozřejmě na mě obsluha začala něco valit - jakou polévku, jaké hlavní jídlo, jaké pití. To už jsem si měl objednat rovnou z jídelního lístku. Nakonec jsem odkýval následující. Vývar s těstovinami, Corona pivo a hlavní jídlo Cochito Horneado. V reálu donesl tortilly, podšálek s rýží a talíř s poctivými třemi kusy vepřového, trochou zelí, cibule a ředkvičky. V podstatě to byl gulášek s pěti plackami, dobré to bylo. Byla to shodou náhod specialita místní oblasti. Zalil jsem to ještě navíc micheladou. To je pivo smíchané s citronových džusem a na hrdle sklenice je chilli se solí. Asi bych to pravidelně nepil.
Po výtečném obědě jsem šel omrknout trhy na náměstí Chiapa de Corzo, koupil si nakrájené mango za 10 a nasedl po prohlídce do colectiva směr Tuxtla centrum. Cestou se muselo přesednout do jiného colectiva. V colectivech bylo na zdechnutí. V centru jsem chtěl projít nějaké památky, tržiště apod. ale docela mě to zklamalo. Nic moc zajímavého jsem nenašel – náměstí a nějaké trhy. Vzal jsem tedy u jednoho parku taxík zpět na ADO nádraží. To bylo kolem páté a autobus do Palenque mi jel v 23:55.
Vedle autobusáku je nákupní centrum s kinem (obdoba Olympie v Brně, ale podstatně menší). Pěkně zařízené, nové ale nebyl tam ani jeden záchod, který jsem hledal, abych se tam mohl zkulturnit. Nechápu. Zašel jsem tam tedy aspoň do místního hypermarketu a koupil si za 6 pesos vodu a čtyři sladké velké různé koláče (vyšlo to na 23 pesos). Jak se nakupuje pečivo? V Mexiku si vezmete velký umělohmotný tác, kleště a vše co chcete, si nasázíte na tác, ten odnesete na přepážku v této sekci obchodu a tam vám jednotlivé kusy zamotají do igelitových pytlíčků a dají vše do papírového pytlíku. Zaplatí se na pokladně podle cenovky, kterou přidali při balení.
Vyzvedl jsem si z úschovny batoh a šel se na nádražní záchod umýt a převléct. Docela mi dochází šťáva do mobilu, mám dvě 15000mAh externí baterie, ale jedna už je skoro prázdná, takže jsem na nádraží našel zásuvky a snažil se nabít vše, co šlo. Ve zbývajícím čase vyřizuji pozdravy domů a přátelům a konečně dopisuji deník z předchozích dnů.
V další kapitole >>> Palenque