// JavaScript Document

MEXIKO

14.3. - 3.4. 2015

Kapitola 5. (18.3. St)

Palenque


O půlnoci se v Tuxtle naloďuji do autobusu do Palenque (270km). Tentokrát je to OCC (v podstatě skoro to samé, co ADO). Vyrážíme na cestu a spát se opět moc dobře nedá. Jede se opět po cestách s retardéry a poté a zároveň asi 3-4 hodiny v serpentinách, kde to s člověkem házelo neustále z jedné strany na druhou. Probudil jsem se z polospánku při východu Slunce, když jsme projížděli po svazích kopců, které se táhnou celou touto oblastí Chiapas. V údolích a nad lesy byl opar, vycházející slunce, parádní zážitek.

Nad ránem jsem dorazil do Palenque na ADO autobusové nádraží a začal opět dělat přípravy. Záchod, umytí se, přebalení všech věcí do jednoho batohu. Měl jsem totiž v plánu se dopravit do města San Cristóbal de Las Casas (SC) po vlastní ose, s tím že cestou navštívím tři zajímavá místa. Jenže přes noc mi natekly kotníky (asi z dlouhého sezení v autobusech v předcházejících dnech). Sotva jsem chodil a v plné polní by to bylo nemožné, vzhledem k plánu ustát. Takže jsem se nechal před autobusákem odchytit naháněčem na zájezdy. Za 400 pesos nabídl odvozy právě ke všem třem místům, kam jsem chtěl jet a ještě lístek na ADO do San Cristobalu. Po vlastní ose by to bylo levnější, ale vzal jsem to a za chvíli se vyjíždělo. Byly ještě dvě zastávky u hotelů, kde se vyzvedli další 4 turisty.

Pak se tedy konečně jelo do rezervace Palenque. Cesta ze samotného města je tam cca 5 kilometrů, pešky se tam dá dojít, ale nestojí to za tu námahu a čas. Jde určitě chytnout taxi nebo možná colectivo. Platí se 30,50 pesos za vstup do parku a pak tradičních 64 pesos za vstup k památkám. Vyhodili nás z mini-vanu u hlavního vstupu, a že nás vyzvednou u jiného vstupu u muzea. Měli jsme na prohlídku 3,5 hodiny. Myslím, že je to dost na to, aby si každý areál v normálním tempu (i já dnes pajdající) obešel, vyšplhal na nejzajímavější pyramidy a stavby, prohlédl si vodopády a na závěr muzeum. Jde zde ale strávit také celý den, když člověk chce zrelaxovat a užít si prostředí naplno. Areál Palenque je mayské město, které se nachází uprostřed džungle. Jednotlivé památky jsou relativně zachovalé a na většinu z nich jde vylézt. Areál jsem prošel bez problémů celý, prostředí bylo nádherné, lidí moc nebylo, všude byli prodavači suvenýrů. Palenque určitě doporučuji navštívit.

Ten den bylo slušné teplo 32°C, takže přišla vhod druhá zastávka v programu. Jelo se po stejné silnici, jakou jsem přijížděl v noci do Palenque, takže jsem mohl vidět zelenající se kopečky (nebyly tak moc zelené, jak jsem čekal). Po půlhodině cesty v mini-vanu jsme dojeli k vodopádu Misol-Ha. Opět se platilo, nejsem si ale jistý, jestli to bylo tradičních 64 nebo méně. Tady jsme měli jen 45 minut.

Je zde tedy pouze jeden vodopád, ale nádherný. Jde se dostat přímo za něj a sledovat z blízka dopadající vodu do jezírka pod ním. Je možné se v něm i vykoupat, voda byla relativně tepla, ale nebyla extra čistá a průhledná. V jezírku se tvoří silné proudy, a proto v něm byla natažená lana pro vymezení plavání a případně k možnosti záchrany. Já jsem se tam po menším přemýšlení odhodlal skočit. Paráda.

Věděl jsem, že jde na vodopád i dojít se podívat z jeho vrchní strany. Našel jsem odbočku, kde bylo napsáno nechodit, ale chyběla tam natažená lanová zábradlí. Šel jsem tedy po vyšlapané cestičce, která vedla už zarostlou džunglí a byla v některých místech už extrémně strmá, tak že jsem měl obavy, jestli se mi podaří nazpět v jednom kuse vrátit. Cesta byla ale dlouhá, terén se zhoršoval, a už jsem neměl moc času, blížil se odjezd, tak jsem to bohužel musel obrátit zpátky. Nazpět jsem trošku bloudil, ale nakonec jsem dorazil po trochu běhu asi o 5 minut později. Mini-van tam ještě byl, čekali na mě.

Poslední zastávka byla po další hodině cesty a byly to jezera a vodopády Agua Azul. Jenže tady se proti nám a spoustě dalších postavilo štěstí. Kraj Chiapas je známý tím, že není nic výjimečného, že na silnicích vznikají zátarasy. Provádí to stoupenci Zapatistů, tedy politické důvody. Jeden takový byl u vjezdu z hlavní silnice k jezerům a blokoval vjezd k nim. Po nějakém čekání a zjišťování informací jsme to bohužel otočili směr Palenque. Jenže já měl nasedat právě na této odbočce do ADO autobusu do San Cristóbal de Las Casas (SC). Takže do SC se dnes asi nejede.

Na zpáteční cestě jsme se, ale jako malé zadostiučinění zastavili u méně známého místa na řece Xanil, jejíž voda byla v těchto místech kompletně azurová. Zde jsme zastavili na zhruba hodinu. Většina z mini-vanu (12 lidí), se převlékla a šla si do řeky zaplavat. Já si tentokrát vzal i brýle se šnorchlem, ale bylo to zbytečné, voda byla divně kalná, viditelnost minimální. Ale rybky tam byly, okusovaly mě.

Po vykoupání jsme vyrazili zpět do Palenque. Tam nás ty, co chtěly jet také do SC (nebyl jsem sám), naložili do AEX autobusu jedoucího do SC. Nevěděl jsem, jestli budu muset platit nebo je to vyřízené, nikdo nic neřekl. Nevadí, nastoupil jsem a za chvíli jsme byli na cestě. Do SC to trvá přes 3 hodiny (210km).

Po páté hodině odpoledne jsme vyjeli a už za tmy po osmé večer dojeli na nádraží (spis stanoviště na ulici) AEX, který je hned naproti ADO nádraží v San Cristóbal de Las Casas. Ještě než jsem vyrazil hledat hotel, koupil jsem ADO lístek na zítřejší cestu na hranice s Guatemalou. Lístek stal 122 pesos. Odjezd maňana 11:30.

Do centra je to skoro kilometr, normálně bych došel, ale ten den s kotníky už to moc nešlo. Našel jsem první slušněji vypadající hotel. Byl dost drahý (730 pesos) na to, jak vypadal pokoj. Tekla aspoň teplá voda, tak jsem po 4 dnech mohl mít sprchu. V SC je večer a v noci opět docela zima 12°C, tak bylo i na pokoji docela zima. Nechal jsem opět dobít baterie a šlo se spát. Zítra, jak se ukázalo, byl dlouhý cestovní den.


V další kapitole >>> San Cristóbal de Las Casas, cesta do Guatemaly