// JavaScript Document

MEXIKO

14.3. - 3.4. 2015

Kapitola 7. (26.3. Čt)

Návrat do Mexika, Chetumal, Tulum


Vyrazili jsme dále na sever k hranicím s Mexikem. Po dalších minimálně třech hodinách cesty jsme byli na belizských hranicích. Opět jsme všichni vystoupili a šli na imigrační. V Belize požadují od 1. 1. 2015 výstupní poplatek 30B (= 15 dolarů). Docela dost, za těch pět hodin v této zemi. Já měl u sebe jen celou stovku USD, tak trochu brblali, ale nakonec mi dali na zpět. Jinak bez problémů a razítko jsem dostal.

Nastoupili jsme zase do autobusu a museli přejet pár kilometrů na mexické hranice. K nim se jelo po silnici, u které z každé strany byla vysoká zeď s ostnatým drátem. Na mexickém přechodu jsme opět vystoupit s batohy a šli na imigrační. Zde jsme vyplnili opět vstupní dotazník (stejný jako při příletu do Mexika). Ten se nesmí ztratit, odevzdává se při výstupu ze země. Potom na celní kontrolu, kde se zrentgenovali batohy, a na závěr každého čekalo zmáčknutí pověstného tlačítka. Jak už jsem psal při příletu do Mexika, tak pokud se rozsvítí zelené světélko, může člověk jít dál. Pokud červené, je provedena prohlídka obsahu batohu. Já jsem měl tentokrát smůlu :) Červené světlo = prohlídka. Naštěstí to nebylo extra důkladné a do tří minut hotovo. Ostatní spolucestující měli všichni zelené světélko. Byla to pro všechny zábava hromadně sledovat, komu se co rozsvítí. Prohlížel se docela důkladně i autobus, takže každý takový přechod hranic zabral minimálně půl až hodinu. Cílová stanice autobusu byl Chetumal, příhraniční město. Tam jsme nakonec dorazili v 18:00.

Po cestě jsem se rozhodl, že se ještě dnes zkusím dostat do města Tulum, kde už mám na další dny naplánované akce. V Chetumalu jsme zastavili na ADO autobusáku a koupil jsem si tedy hned lístek na nejbližší spoj do Tulumu. Autobus jel v 19:30, měl jsem tedy hodinu a půl čas, tak jsem se rozhodl zajít do bistra naproti autobusáku na jídlo. Objednal jsem si tortu a na to ještě taco s kuřecím masem a light colou cca za 60 pesos. Jenže, jak jsem tak seděl, tak mě najednou trklo, kolik je vlastně skutečně hodin. Nějak jsem si vzpomněl, že jsem zjišťoval časová pásma v Mexiku a zahlédl jsem, že v této nejvýchodnější části Mexika (stát Quintana Roo) je čas o hodinu dopředu vůči času v Mexico City, případně Guatemale odkud jsem přijel. Bylo 18:35 mého času, ještě jsem ho zkontroloval s časem na mobilu obsluhy v bistru a tam bylo samozřejmě 19:35. Rychle jsem zaplatil (vracela mi v drobných, takže to trvalo, než to napočítala), přeběhl jsem silnici na nádraží a doufal, že bude mít autobus zpoždění. Neměl :( Byl fuč a já se vydal zjistit, co se s tím dá dělat. Naštěstí byla jízdenka koupena pro courák druhé třídy, takže to bylo bez místenky a tak jsem mohl jet dalším nejbližším spojem. Ten jel v 21:00 už místního času. Autobus druhé třídy byl hodně pomalý, zastavoval docela často, cestou nabral i skupinku ožralých mládenců, kteří moc klidu v autobusu nedali. Naštěstí jsem měl špunty do uší, tak se mi to podařilo odtlumit.

Do Tulumu jsem dojel někdy kolem půl druhé v noci (takže 4,5 hodiny cesty) a vydal se hledat nějaké ubytování. Měl jsem z netu vytipované tři hostely, u druhého (The Weary Traveller) to vyšlo a za 200 pesos / noc jsem se dostal dorm s klimatizací. Byl prázdný, tak jsem nikoho při pozdním příchodu v noci nerušil. Na hlavní ulici v Tulumu bylo v tuto dobu ještě docela rušno, takže bezpečněji než, kdyby zde bylo mrtvo. Kluby byly ještě v plném proudu, ale já byl rád, že mám postel a sprchu. Po 18 hodinách na cestě (pouze 620km) je vše ostatní nedůležité. I to, že ve dvě v noci bylo 24°C.


V další kapitole >>> Tulum, Cobá