Kapitola 10. (29.3. Ne)
Cozumel
Dnešní plán byl přesunout se z Tulumu na ostrov Cozumel a tam si zařídit potápění na přilehlých korálových útesech (Mezoamerický korálový útes – 2. největší na světě). Ráno jsem nijak nespěchal, po osmé vstal, šel si udělat tousty s jamem a pomalu jsem se vydal směrem na autobusák ADO. Tam jsem šel vybrat z ATM peníze na potápění.
Rozhodl jsem se nakonec, že do Playa del Carmen pojedu colectivem. Ještě jsem jím nejel, tak to musím vyzkoušet. Došel jsem na zastávku označenou, že zde zastavuje colectivo a během půl minutky už u mě stálo prázdné colectivo. Pro jistotu jsem se zeptal, jestli jede do Playa del Carmen a naskočil jsem. Bylo 9:10 a během hodinky cesty jsme nabrali cestou další lidi, převážně místní.
Za cestu z Tulumu do Playa (60km) si řidič řekl 40 pesos. Zastavil pár bloků od přístaviště, takže jsem rovnou zamířil tam. V okolí přístaviště byla spousta naháněčů a stánků s nabídkami zájezdů. Zkušeně už jsem prošel až úplně k molu, kde se teprve objevily pravé pokladny několika společností nabízejících přepravu na Cozumel. Náhodou odjížděla ferry za deset minut. Koupil jsem jednosměrný lístek za cca 160 pesos a šel jsem rovnou na molo se nalodit. Převozní loď byla zatím největší, kterou jsem se kdy plavil.
Hodně moderní, krásný vnitřek i vnějšek, uvnitř zima z klimy (klasika, ale vhodné proto, aby lidem nebylo tolik blbě z houpání). Místa byla zřídka obsazena, sedl jsem si k oknu a pozoroval ubývající pobřeží. Vyrazilo se v 10:30. Ostrov Cozumel byl vidět z Playa del Carmen jen díky vysokým pobřežním hotelům na západní straně ostrova. Moře bylo dnes docela neklidné (už pár dní je docela zamračeno, teplota dnes 22°C), takže jsme se slušně pohoupali. Rozdávaly se preventivně pytlíky, úplně v pohodě jsem nebyl, ale na ostrov jsem to dal. Nejlepší je usnout, jako holčička přede mnou. Za 45 minut jsem rád vystoupil z kocábky na příjezdové molo ostrova Cozumel.
Na mole čekala spousta naháněčů na taxi, zájezdy a hodně na zapůjčení auta, skútru nebo kola. Ostrov není zrovna malý, má cca 40 km na délku a 20 km na šířku. Je na něm jediné město San Miguel a pak jen pobřežní hotely a resorty. San Miguel také není malý, ale dá se během pár hodin projít. Nikdo zde ale moc nechodí, používají se hlavně skútry a pak auta. Za půjčení skútru na 24 hodin včetně pojištění a všeho chtějí cca $25. Po vystoupení z ferry byl první bod dnešního plánu zařídit ubytování.
Vytipoval jsem si pár vhodných hostelů, a tak jsem začal u pro mě nejzajímavějšího - hostel Amigos. Byl relativně z ruky, zhruba 7 bloků jižně a 6 východně. Bylo kolem 11:15, kdy jsem se dostal z převozu. Po příchodu k Amigos to vypadalo, jakože se tu už nic neprovozuje, ale opak byl pravdou. Dal jsem na instrukce na zdi a zazvonil jsem. Po chvilce přišla majitelka (ne mexického původu), já se zeptal na postel, říkala, že jo, ale check-in je možný až od 14:00. Nechal jsem v kanceláři batoh, dostal jsem mapu San Miguelu s detailními instrukcemi, kde co je - obchody, ATM, praní, trhy, šnorchlování. Ptala se, jestli se potápím, tak mi ještě přihodila leták Deep Blue Diving, ve kterým dostanu slevu (50%) na půjčení potápěčského vybavení, díky tomu, že jsem ubytovaný u ní v hostelu.
Poděkoval jsem a šel si zpět do města zařídit potápění a omrknout okolí než budou dvě hodiny. Na Deep Blue Diving už jsem narazil na Trip Advisoru, kde byl hodnocen hodně pozitivně, ceny podle letáku měli "normální", tak jsem zašel jako první tam. Byla to na druhé jižní a druhé východní, takže blízko u přístaviště. Došel jsem tam, zeptal se, co nabízí a jak to probíhá. Rozhodl jsem se, že se budu na Cozumelu potápět dva dny, takže jsem zabookoval a zároveň zaplatil 2 ponory na den po dva následující dny. Dostal jsem 50% slevu na půjčení kompletní výbavy, celá cena je kolem $20 na den, ponor samotný kolem $40. S více dny, je zde pár dolarů sleva na každý ponor. Celkem to vyšlo na cca 2600 pesos, což je to samé jako na dva ponory v cenotách. Bylo 12:15, když jsem měl vše zařízené – ubytování a potápění. Šel jsem omrknout hlavní ulice města San Miguel.
Spousta stánků, restaurací, schválně jsem zašel i do okolních ulic, kde jsem našel místní klasickou tržnici s bistry v ní a okolo. Udělal jsem si základní představu, kde co v centru je a co se dá sehnat. Po druhé hodině jsem došel zpět do hostelu udělat check-in. Měl jsem docela štěstí, potřeboval jsem postel na dvě noci, ty se našli na horním lůžku jednoho ze dvou dormů. Hostel se nachází asi 15 minut chůze od centra, takže je v okolí klid. Z venku je to velmi nenápadné, není zde klasický vchod do domu, ale chodí se pomocí klíče přes bránu. Po vstupu se vejde do areálu zeleně, kde po straně je bazén, okolo jsou vysázené stromy avokáda.
Část hostelu je soukromá majitelky, kam se nesmí chodit, druhá je určená pro cestovatele. Je zde spousta místa pro odpočinek, několik hamaků, kuchyně, teplé sprchy, AC klima. Majitelka není Mexičanka a hodně si potrpí na ekologii a dodržování pravidel, která jsou v areálu hostelu všude pověšena. Musí se např. třídit odpad :) V areálu se prý běžně pohybuje několik leguánů, já během pobytu žádného neviděl.
V hostelu bylo docela plno, dal jsem se do řeči se spolubydlící na dormu Lauren. Lauren si udělala sólo výlet z USA (Severní Karolína) do Cancúnu. Letenka ji prý stala $140. Jede sama a na Cozumelu udělala malou zastávku, odkud bude pokračovat do Tulumu. Španělsky taky moc dobře neumí (jako já), takže když si šla koupit k večeři kuře k nedalekému pollo bistru, tak si donesla minimálně jedno celé. Prý to řekla nějak špatně, tak ji toho naložili hodně :) Ještě ji zbylo na zítra. Po západu slunce se snesou na lidi vyhladovělí komáři, kteří jsou poměrně malí, ale nabodávat umějí velmi dobře. Chtěl jsem si navečer dát pivo, aby se mi lépe usínalo, tak jsme šli do nedalekého Oxxo obchodu, ale k mému překvapení byly chladící skříně s alkoholem uzamčené. V neděli se prý nechlastá :) Takže jsem byl na suchu a šlo se spát…
V další kapitole >>> ostrov Cozumel, potápění 1