Kapitola 11. (30.3. Po)
Cozumel, potápění 1
Dnešní den na Cozumelu nezačal rozhodně dobře. Na 8:20 jsem byl domluvený, že se dostavím do dive office Deep Blue, abych si vybral a vyzkoušel výstroj na potápění, aby se v devět mohlo vyrazit potápět. Takový byl plán, ale už podruhé mě zradilo nové časové pásmo v oblasti Quintana Roo. Byla to moje chyba, která se stává jednou za několik dní :) Měl jsem totiž vybitý hlavní mobil a na budík jsem použil záložní, u kterého jsem samozřejmě ještě nezměnil čas. Takže jsem si nastavil na mobilu budík na pohodu na 7:00, s tím že se pomalu vzbudím, nachystám, zajdu si naproti hostelu na snídani. To jsem taky skoro všechno udělal, ale když jsem se podíval na nabitý mobil, docvaklo mi, že je zase průser. V reálu bylo 8:53. Takže jsem měl 7 minut na to, abych došel alespoň do dive office, aby mi neujeli.
Dive office je na 1. a 2. od centra, hostel na 7. a 6. Takže jsem si jako ranní rozcvičku dal běh. Při tom jsem se ještě o ulici spletl a musel se vracet. Do dive office jsem se doplazil na devět, rychle vybral věci (naštěstí už si pamatuji velikosti - L wetsuit a M BCD) a přešel jsem 2 bloky na molo, odkud odjížděli dive lodě. Naštěstí tam ještě byli a čekali. Ještě se stejně 5 minut nevím na co čekalo. Bylo to tedy o fous :) Při mém úprku z hostelu jsem se bohužel nestačil ani rozloučit s Lauren. Naštěstí jsem měl malý batoh nachystaný od včerejšího večera, tak mi nic nechybělo (až na dive log book). Na dive lodi mě čekala dive master Jackie (japonka) a kapitán lodi Roberto.
Z downtownu jsme odjeli jen mi, ale udělali jsme cestou dvě zastávky a nabrali čtyřčlennou US rodinu a dva mladší chlapíky. Při vyplouvání z downtownu jsme míjeli obrovské cruise shipy (výletní turistické lodě) z nichž jedna měla až sedm pater (po cele délce) obytných pokojů s balkonem. Takový větší dobytčák. Tyto cruise shipy dojedou k různým ostrovům, zakotví u nich a vylifrují lidi na ostrov, ať se jdou bavit. Buď se odjíždí ještě ten večer, nebo se zůstává více dní. Potom se pokračuje na další nebohý ostrov.
Cesta lodí trvala mezi 30-45 minutami. Dojelo se na místo zvané Palancar. Palancar se rozděluje na několik dalších míst. Na dvou jsme se dnes potápěli. První z nich bylo Palancar Caverns. Dojeli jsme na místo, rychlá instruktáž, kde se budeme potápět, hloubka, kontrola tlaku v láhvi, charakter prostředí, proudy a šlo se na věc.
Obléct BCD, kontrola všeho, sednout na kraj lodi, kotoul dozadu a jsme ve vodě. Poslední kontrola a zanoření. Vše šlo bez problémů, nejsou tu proudy, klidné místo. Caverns jsou typické skálovité korálové útesy okolo a mezi nimi se proplouvá. Nádherně obydlená místa, spousta ryb a života. Nechyběla želva, rybička, která žije jen na západní straně ostrova Cozumel (jinde na světě není), obrovské langusty a barakuda. Maximální hloubka ponoru byla 25m a ponor trval 43 minut.
Po vynoření a nezbytném odpočinku a dodržení intervalu pro další potopení jsme se přesunuli na druhé místo Palancar Gardens. Během přestávky mezi ponory začalo být škaredě, postupně se zatáhlo a začalo pršet. Bylo poprvé, co mě to na moři potkalo a nic příjemného to nebylo. V mokrém neoprenu slušná zima, všude ještě stříká voda. Nic moc, ale další zkušenost.
Hned jak to šlo, tak jsme šli pod vodu, kde bylo podstatně lépe jak nad hladinou. Tato část Palancaru byla naprosto odlišná od té předchozí. Nebyly zde žádné skály a proud zde byl velký. V podstatě hned po ponoření nás to začalo unášet a jen jsme regulovali směr a rychlost. Nechali jsme se nést proudem, někde větším, někde menším. Prostředí ale bylo úžasné, všude různé korály a mírně vlnovitý terén, kde se prohánělo ještě více podmořského života než při předchozím ponoru. Taky, že jsme viděli více želv, langusty, konečně plavající i spící žraloky (cca 2,5m) a také v dálce mantu obrovskou. Perfektní. Maximální hloubka kolem 20m a délka ponoru 47 minut.
Na zpáteční cestě jsme opět vyložili ostatní na jejich molech a doplavili se do downtownu. Vystoupil jsem a šel do dive office se převléknout. Po prvním dnu potápění naprostá spokojenost. Jak už s tím, jak se mi potápělo a hlavně s tím, co bylo možné vidět. Z dive office jsem šel na otočku do hostelu pro dive log book, abych se s ním vrátil do dive office a zapsal si dnešní ponory.
Na druhé ulici je místní hlavní tržiště s bistry. Zde už mám od včerejška vyzkoušené jedno bistro, kde mají i jídelníček v angličtině, tak si neobjednávám na slepo. Nabídka je klasická mexická, takže to co chci. Včera jsem si zde dal rybu udělanou v alobalu a k tomu rýži. Ryba byla výborná, krásně se dala vykostit, výborně chutnala, cena kolem 150 pesos. Po potápění a chození mezi hostelem a dive office mi dost vyhládlo (od rána jen banán), tak jsem zašel znovu na stejné místo. Tentokrát jsem si vybral Pozole a neudělal jsem vůbec špatně.
Mexická specialita Pozole je zjednodušeně řečeno gulášovka s natrhaným kuřecím masem, bílými fazolemi (tvarově vypadaly jako obří kukuřičná zrna) a volitelně zelí s ředkvičkami, které byly zvlášť na talířku, a člověk si to do polévky mohl dát podle množství, které mu vyhovovalo. Já vše. K tomu ještě k zakousnutí neodmyslitelně tortillové placky. Polévky byl pořádný kotel, s přísadami se také vůbec nešetřilo. Ke konci už jsem měl dost. Za 70 pesos hodně muziky. Doporučuji.
Bylo ještě odpoledne (27°C, v noci okolo 21°C), tak jsem pochodil obchůdky a konečně koupil nějaké suvenýry. Odjezd z Mexika se blíží a já zatím toho koupil jen tak, aby se neřeklo a nebylo to moc těžké v batohu. Pro sebe koupit problém není - 2 dive trička za $20, vyřezávanou dřevěnou masku za 200 pesos (málo jsem smlouval) a pak za drobné různé náramky, přívěsky apod. Chodit kolem stánků se suvenýry je občas peklo, neustále slyšíte Hola amigo... pojď se podívat, levné, kvalitní. A v drtivé většině ve španělštině. Kdyby na mě promluvili anglicky, tak mají z poloviny vyhráno :) Já se raději zastavím u stánku, kde mě nikdo nenahání, a v klidu si vyberu sám, pokud se mi něco líbí, než aby mi něco nutili. To u mě neuspějí. Něco jsem tedy nakoupil a šel zpět na hostel. Tam se osazenstvo skoro kompletně změnilo. Skupina francouzsky mluvících holek a další Američanky, Novozélanďanka a jen jeden chlap. Řekl bych, že cestovatelek je minimálně stejně, ne-li víc než chlapů :) Běžně potkávám sólo, dvojice i vícečlenné skupiny holek. Ale i všechny další různé kombinace pohlaví a počtů jsou velmi časté. Neřekl bych, ze nějaká skupina vyčnívá.
Dnes jsem si konečně koupil pivo na večer (třetinka Bohemia za 17 pesos). Zaplatil jsem ubytování 180 pesos za noc a sbalil se na zítřejší check-out.
V další kapitole >>> ostrov Cozumel, potápění 2