Kapitola 12. (31.3. Út)
Cozumel, potápění 2
Tentokrát jsem ráno vstal podle správného času. V 7:30 budíček, probuzení, obléknutí, sbalení posledních věcí a snídaně. Tu jsem si koupil předchozí večer v nedaleké pekárně. Koupil jsem si různé koláče, donuty apod. - 5 kusů za 35 pesos. Něco jsem spořádal včera a zbytek dnes na snídani. Vše velmi dobré.
Do dive office jsem došel s předstihem, bylo tam docela lidí. Nechal jsem si tam v úschově velký batoh a šel jsem s ostatními čekat na molo na odjezd. Tam už probíhaly přípravy na odjezd, trochu se to protahovalo, ale nakonec jsme na plné lodi vyrazili. Dnes byl dive master Paulo a potápěl jsem se s Richardem (Asijec z New Yorku) a ještě tam byla holka, která dělala Advanced Open Water Diver kurz. Ostatní měli jiného dive mastera. Jelo se opět stejným směrem na jih kolem břehů ostrova (celý korálový útes se rozprostírá na této straně ostrova). Cesta lodí opět minimálně 30 minut.
Dnes bylo oproti včerejšku nádherně, slunce pálilo o sto šest. Program byl podobný včerejším ponorům. První ponor jsme provedli v místě Colombia Deep. Bylo to místo s minimálními proudy, opět plné vysokých útesů, skal a jeskyní. A také zároveň dost hluboké. Dostali jsme se až do hloubky 32m a to zdaleka nekončilo. Místo bylo zajímavé hlavně různými tunýlky mezi útesy, mezi kterými jsme proplouvali. Viděli jsme z větších zvířat želvu a znovu rybku, která žije jen zde. Dnes byla viditelnost podstatně horší než včera, bylo to prý způsobeno dešti, které v minulých dnech byly. Ponor trval 34 minut a byl bez větších problémů.
Po vynoření následovala povinná přestávka mezi ponory. Délka záleží na délce předchozího ponoru. Většinou se to pohybuje mezi půl hodinou až hodinou. Zajeli jsme tedy na blízkou pláž s molem, tam vysedli a prozkoumávali okolí. Tato pláž byla v podstatě opuštěná a nepoužívaná. Krásný bílí písek, úzká pláž a pak hned stromy a keře.
Trošku to připomínalo Thajsko. K druhému ponoru jsme přesunuli na místo Punta Tunich. Charakterem bylo takřka stejné jako včerejší Palancar Gardens. Méně hluboké a málo členité, ale velký mořský proud. Opět jsme se nechali unášet proudem a pozorovali okolí. Během 47 minut ponoru jsme viděli dvě želvy, spícího žraloka (přiblížil jsem se tak na metr od něj) a skupinku 4 barakud. Proud byl ale tak silný, že plavat proti němu bylo téměř nemožné. Trvalo mi asi půl minuty, než jsem s vypětím sil vrátil asi 10 metrů ke spícímu žraloku.
Dnešní ponory byly stejně dobré jako včerejší. Celkově jsem tedy stihl čtyři ponory v moři a dva v cenotách. Na víc nebyl čas a i peníze. Jsem naprosto nadšený, že se mi zde podařilo potápět. A to ještě na ostrově Holbox nedaleko Cancúnu se v jiných měsících dá plavat s velrybami. V dive office jsem vyplnil dive log book, převlékl se a bylo po druhé hodině. Přemýšlel jsem, že se půjdu najíst na tržnici, ale čas mě trochu tlačil a tak jsem dal hotdog ze stánku na hlavni ulici za 20 pesos. Další plán totiž byl opustit Cozumel a přesunout se do Cancúnu. Šel jsem na hlavní molo, odkud odjíždějí hlavní ferry do Playa del Carmen. Ferry jedou cca každou celou hodinu. Jezdí zhruba tři větší společnosti, které se v odjezdových časech různě kryjí i doplňují. Došel jsem tak akorát, koupil lístek a nalodil se na ferry. Jel jsem tentokrát s jinou společností než na Cozumel. Loď byla stejně zařízená, v podstatě žádný rozdíl. Cesta opět kolem 45 minut, tentokrát to tolik nehoupalo, ale radši jsem nasadil taktiku spícího brouka. V Playe už bylo zdálky vidět, že jsou pláže slušně plné, na molu a v okolí spousta lidí. V US totiž začal Spring Break, takže všude kolem amíci.
Po zeptání jsem našel odjezd colectiva do Cancúnu. Bylo to kousek od stanoviště colectiv z Tulumu. Došel jsem, naskočil a jelo se. Bylo kousek po čtvrté odpoledne. Do Cancúnu jsem se dostal před půl šestou a to nás v Cancúnu zastavil policista na motorce a minimálně 15 minut něco s řidičem řešili. Asi dostal pokutu, nevím. Colectivo zastavilo přes hlavní průtah naproti ADO autobusáku. Do hostelu Mezcal, který jsem si ještě na Cozumelu zabookoval, to bylo 5 minut chůze. Do hostelu se povinně zvonilo (při každém příchodu). V hostelu o rezervaci věděli, takže nebyl problém, ubytování na dva dny bylo za $30 ve společném pokoji. Hostel byla vila přestavěná na hostel. Hodně členitá, spousta pokojů pojmenovaných po drincích - bacardi, tequilla apod. Jednou jsem dokonce zabloudil při hledání svého pokoje. První noc jsem byl na pokoji sám. Při příchodu netekla voda ve společné koupelně, tak jsem zašel se mrknout do města a případně zajít na jídlo. Na mapě jsem si našel větší mercado (tržnice) a vyrazil směrem k němu. Bylo to 15 minut chůze. Měli stále otevřeno, i když už bylo kolem šesté hodiny (některá mercada jsou jen ranní, maximálně do dvou, tří hodin). Mercadu vévodili obchůdky pro turisty, uprostřed se nacházela bistra/restaurace, kde jsem se s zastavil na večeři. Dal jsem si beafsteak po mexicku, takže to nakonec steak nebyl, ale byly to kousíčky masa s mole omáčkou, zeleninou, rýží a jak jinak než s tortillami. Za 135 pesos plus ananasový koktejl za 25 pesos. Bylo to dobré, bez následků :).
Ještě předtím, než donesli objednané jídlo, jsem dostal jako předkrm Taco krekry s pálivou salsou. Po večeři jsem omrknul stánky se suvenýry, ale nic moc se mi nelíbilo, tak jsem nenakoupil. V každém městě, případně turistickém místě, mají své suvenýry. V základu je to to stejné, ale vždy jsou na tom nápisy a jména toho místa, kde se to prodává - Tulum, Cozumel, Cancún, Chichén Itzá... Mně by se to líbilo nejvíc bez těch nápisů. Zpět na hostelu jsem začal řešit plán na poslední celý den v Mexiku. Chtěl jsem se jet podívat na ruiny Chichén Itzá. Na hotelu mi dali "slevu" na výlet za $55. Ve městě jsem viděl to samé za $30. Nakonec jsem si cestu naplánoval sám. Vyhledal jsem si spojení a šel si ještě večer koupit lístek na bus na zítřejší ranní spoj do Valladolidu. Když už jsem byl na ADO autobusáku, tak jsem si koupil lístek na spoj na letiště v Cancúnu (lépe řečeno u Cancúnu, protože letiště je 20 km od města) na můj odjezd. Do Valladolidu jsem koupil lístek za 180 pesos v první třídě. Na letiště to stálo 64 pesos. Lístky jsem měl, tak cestou zpátky jsem se zastavil v supermarketu omrknout, co mají a koupit něco na večer a zítra. Koupil jsem si dvě jablka, mango, velké banány, opět sladké pečivo na zítra a pivko. Ceny věcí, které v obchodě měli, odpovídaly cenám u nás. Plato 30 vajíček v přepočtu za 90Kč, šunkový balený salám 100g za 25Kč. Některé věci byly levnější jako ovoce, něco dražší - pivo. Na hotelu jsem se nachystal na zítřejší poslední výlet a šel spát.
V další kapitole >>> Chichén Itzá