Kapitola 14. (2.-3.4. St, Čt)
Cancún, cesta domů
Dnes mě čekala cesta domu. V osm hodin ráno mi jel z ADO spoj na letiště, tak jsem udělal kolem čtvrt na osm check-out z hostelu a šel jsem pomalu na nádraží. Cestou jsem si koupil dvě torty celkem za 20 pesos. Jedna párková, druhá s řízkem. Tu jsem si nechal na horší časy na cestu.
Po půl deváté jsem byl na letišti - terminál 3, na potřetí jsem se odbavil (udělat check-in na kiosk stojanu, jít na imigrační pro razítko, že opouštím zemi - překvapivě jsem žádný poplatek neplatil), vyměnil peníze, které jsem si šetřil na poplatek na imigračním a šel na nezbytné security prohlídky. Z Cancúnu (terminál 3) letěla drtivá většina letadel do různých US měst. Takže na letišti byli samí amíci.
Mně letělo letadlo (Airbus A321) do Philadelphie v 11:45. Batoh jsem odbavil do Mnichova, ale stejně mi bylo řečeno, že si ho ve Phile musím vyzvednout (a znovu provést kontrolu) a předtím projít imigračním, jako bych normálně vstupoval do země. V normálních civilizovaných zemích se to řeší transitem. Let trval asi tři a půl hodiny, seděl jsem úplně vzadu vpravo u okna. Byl to denní let, tak jsem chtěl něco vidět. Letěli jsme nad Kubou, potom přelet nad jihem Floridy, krásně byly vidět ostrůvky Key West spojené mosty.
Potom se neustále letělo nad mořem blízko pobřeží. Ve Phile (19°C) bylo při přistávání krásně vidět předměstí a potom i mrakodrapové centrum. Na přestup na let do Mnichova jsem měl dvě hodiny, čehož jsem se trochu bál, hlavně kvůli nutnosti projít imigračním. Obavy se potvrdily, na imigračním se to dost zadrhlo, šlo to pomalu. Než jsem došel na řadu, tak mě bezpečnostní agro pes vyčmuchal v příručním batohu ohryzek a jedno mango, které jsem chtěl dovézt domu. Do US se mimo jiné nesmí dovážet ovoce. To jsem zjistil, když jsem vyplňoval celní prohlášení. Bylo pozdě, zkusil jsem to propašovat. Kdyby pejsek nedělal náhodnou kontrolu, nic by nezjistili. Paní s pejskem mně napsala do celního prohlášení, že mám jít na zemědělskou celní sekci a tam se to vyřeší. Na imigrační kontrole paní oskenovala všechny prsty na obou rukou a udělala fotku. Paní se mě zeptala, jak dlouho, jsem byl v Mexiku, jestli nevím o tom, jestli nenesu nějaký cizí předmět (drogy, zbraně apod.) Byl jsem hotový za chvilku, ale před tím jsem čekal hodinu. Pak jsem si našel na baggage claim batoh a šel se tedy povinně proclít s mangem :) Problémy naštěstí nedělali, vzali si pytlík s ohryzkem a mangem a vyhodili ho do kontejneru s kontaminovaným odpadem. Projeli mi rentgenem batohy a mohl jsem jít dál. Bylo to vlastně rychlejší než, když bych stál normální frontu na security kontrolu. Pokračoval jsem dál na baggage drop, kde jsem zase velký batoh odevzdal a mohl jsem jít dál konečně k bráně. Došel jsem k ní a zjistil, že mám ještě půl hodiny čas, než začnou pouštět do letadla. Měl jsem pár dolarů na zbyt, tak jsem si zašel koupit do Donkin Donuts klasický US donut, bagel se sýrovým krémem, muffin a bostonskou koblihu plněnou pudinkem a čokoládovou polevou. Vše za 7,6 dolarů. Došel jsem na gate a už pouštěli. Měl jsem sedadlo opět až vzadu, tak jsem měl na gatu přednost (pouštělo se podle zón).
Letělo se Airbusem A330-200. Tentokrát jsem to se sedadlem vyhrál. Zkusil jsem taktiku předposlední řady uprostřed, kde už jsem několikrát viděl neobsazená sedadla. Bylo tomu i tentokrát. Let nebyl úplně plný a posádka se snažila lidi přesunout na volná místa dopředu. Já jsem byl na troj sedačce sám a nepřemluvili mě. Jen jsem se posunul o jednu řadu dopředu, kde to bylo taky volné. Měl jsem tedy celý let tři sedačky pro sebe, tak jsem se natáhl a spal jsem. Nejlepší let ze všech 30, co mám do teď na kontě. Probudil jsem se až za světla asi 40 minut před Mnichovem.
Ideální, akorát rozdávali mini muffiny na snídani. Let trval 7:20 a vzdálenost byla 6630km. Po hladkém přistání v Mnichově jsem prošel automatickou kontrolou pasu. Stačí naskenovat pas, a pokud je zřejmě s čipem, tak se může pokračovat na automatické vyfocení. Celé to zabralo asi 30 sekund. Pak se ale asi 20 minut čekalo na baggage claimu na zavazadla. Bylo kolem půl desáté, autobus z Mnichova do Prahy mi jede 14:15 z Hackerbrücke ZOB v centru.
Z letiště jezdí dvě linky SBahn S1 a S8. Lístek na ZOB stal 10,8E. Letiště je dost daleko od Mnichova, takže to bylo na české poměry drahé. Je v podstatě jedno, kterou linkou bych měl jet, obě jely na ZOB. Střídaly se v desetiminutových rozestupech. Za 45 minut jsem byl na nádraží a měl jsem ještě dvě a půl hodiny čas, tak jsem si koupil litr vody za 1,45E a šel čekat na spoj. Ve 14:15 jsem vyjel dvoupatrovým busem DB Bahn směrem Praha. V Německu svítilo celou cestu sluníčko, bylo kolem 10°C. Sníh skoro nebyl vidět, jen za českými hranicemi trochu zůstalo. Před sedmou jsme dorazili do Prahy. Většina cestujících byli cizinci. V Praze jsem vystoupil na Hlavním nádraží a byl to docela nezvyk slyšet po třech týdnech češtinu. Z nádraží jsem se prošel na Florenc, odkud jsem za hodinku vyjel autobusem směr Brno...