// JavaScript Document

SICÍLIE

17.9. - 28.9. 2016

Kapitola 5. (22.9. Čt)

Lipari - Vzhůru za krásami do hlubin


Dnes máme v plánu nešplhat do žádných výškových metrů, ale naopak se podívat pěkně dolů, pod hladinu moře. Pro mého muže žádná novinka, potápí se již několik let a také tuší, že ačkoliv je Tyrhénské moře pro potápění doporučováno, ve srovnání s Thajskem či Mexikem to nebude žádná hitparáda. Pro mě naopak se jedná o první ponor, takže se těším a zároveň se lehce obávám, jak to bude celé probíhat. Milan místní Dive Centrum kontaktoval již s předstihem, takže když dorážíme na místo je vše připravené a poměrně brzy vyrážíme na moře. V plánu jsou celkem 3 ponory a já se budu se skupinkou potápět až při posledním. Využívám tedy nabídky neoprenu (dostat se do něj je veliká zábava) a výbavy na šnorchlování a při prvních dvou ponorech šnorchluji okolo lodi. Tedy hned při prvním skoku do vody z lodi ztrácím šnorchl, který mizí na cca 5 m vzdáleném dně, ale naštěstí mě jedna skupinka potápěčů vidí a ač nevěří svým očím, co jsem to za nemehlo, šnorchl mi ze dna vyloví.

Osazenstvo se při jednotlivých ponorech mění, až jsme nakonec na poslední ponor jen čtyři. Já, můj muž a dva instruktoři. Paráda. Při předchozích ponorech jsem si při pozorování potápěčů všimla, že vstup do vody pozadu z člunu je asi nejvíce stresujícím okamžikem (tedy hlavně pro potápěčky). Jedná se o jakési překulení nazad. Logiku to má, láhev je těžká jako čert, takže kdo by se s ní chtěl vláčet až ke schůdkům, že jo. Obávám se ale tohoto manévru úplně zbytečně, protože (hlavně díky těžké lahvi) jsem ve vodě ani nevím jak, a po kontrole začínáme sestupovat do 5 m pod hladinu. Tady se mě instruktor snaží naučit klečet na písečném dnu, vylít si vodu z masky (haha, vylít vodu pod vodou), vytrhává mi automatiku z pusy atd. Prostě samé legrácky. Když uzná, že už toho bylo dost, vydáváme se směrem útesy, podívat se na nějakou tu podmořskou flóru a faunu. Muž se svým (nečekaně také soukromým) instruktorem jsou chvíli s námi, uděláme pár fotek a pak nám zamávají ploutvemi a odplují v dál. Zážitek je to parádní, ale pořád brousím mořské dno. Nebo jsem naopak moc vysoko, prostě trochu bojuji s ideální výškou. Ale jinak vše proběhne úplně hladce a mě se potápění moc zalíbí. Důvod, proč jsem tak nějak pořád na dně vyplave na povrch až po ponoru, kdy se ukáže, že moje a Milanova vesta se tak nějak pomíchaly, takže zatímco Milan měl malé závaží, já měla naopak o něco větší, a tak se mi krásně sestupovalo (a drželo u dna).

Aby se tato situace již neopakovala, vyrážíme hned po ponoru do přilehlé cukrárny a zpucujeme několik neuvěřitelně dobrých sicilských specialit jménem cannoli. Jedná se o smažené těsto ve tvaru trubičky naplněné sladkou ricottou. Je to táááák strašně dobré. Večer si dáme vínko v místní vinotéce a také se domluvíme na zapůjčení skútru na zítřejší den (proč nemít půjčené hned dva dopravní prostředky naráz, že?).


V další kapitole >>> Lipari - Skútrem po ostrově


VIDEO