Kapitola 8. (25.9. Ne)

Taormina, Castiglione di Sicilia - Uplakaná turistická Taormina

Neumytí a jen lehce vyspalí ráno míříme na první Aliscafo mířící zpět ke břehům Sicílie. Odměnou za tak brzké vstávání je nám nádherný východ slunce a celkem prázdná loď, kterou využijeme (hlavně já) na dospání posledních dní. A také se cestou modlíme, aby naše auto bylo na svém místě a pokud možno nepoškozené. To se nám naštěstí plní, takže po nezbytném přebalení věcí a převlečení vyrážíme směr perla severovýchodního pobřeží – Taormina.

Městečko, označované v turistických průvodcích a katalozích cestovek jako velmi romantické historické místo, kde si na své přijdou úplně všichni od sportovců, přes děti až po milovníky módy, pláží i historie, nás přivítá v pošmourné a uplakané náladě. A skutečně cestovky nelhaly, město mimo romantiky splňuje vše a všichni turisté (a to není sezóna) tu jsou také. Výhodou je, že Taormina je na nápor turistů zvyklá a není problém např. s parkováním (parkovacích domů je tu hned několik), s nákupem suvenýrů (doslova na každém kroku) a předraženými obchody se zlatem a módou a restauracemi. Jen ten duch města nám tu trochu schází. Lehce rozmrzelí (turisti v turistickém letovisku se diví, že tu jsou i jiní turisté) si chceme alespoň prohlédnout zdejší největší památku Teatro Greco (řecké divadlo ze 3. století př. n. letopočtem), ale kombinace poměrně vysokého vstupného, davu turistů a sílícího deště nás nakonec zavane místo do historického amfiteátru do nejbližší cukrárny, kde nad zmrzlinou v briošce a kávou usuzujeme, že na obdiv Taorminy prostě není správný den. Možná je to až moc kultury a ruchu po té malebné přírodě.

Později se vydáváme do vnitrozemí do útulného hotýlku v Castiglione di Sicilia. Večer po částečném usušení svršků vyrážíme na obhlídku zdejších pozůstatků hradu a dáváme si asi to nejlepší jídlo za celou dovolenou v místní malé rodinné restauraci, která je zároveň vinotékou i pivotékou.

V další kapitole >>> Gole Alcantara