Kapitola 13. (1.4. St)
Chichén Itzá
Na poslední den mé cesty po Mexiku a Guatemale jsem si naplánoval výlet do asi nejznámějšího a turisticky nejnavštěvovanějšího místa Mexika - ruiny Chichén Itzá.
Z Cancúnu je to cca 200 km. Z ADO jedou i přímé spoje, já si to trošku zkomplikoval, abych ušetřil a viděl toho víc, a proto jsem jel v osm ráno (17°C) první třídou do města Valladolid a odtud jsem chtěl chytnout colectivo do Chichén Itzá. Autobus stal 180 pesos a jel cca dvě hodiny do Valladolidu.
Jelo se po dálnici bez zastávek, takže v pohodě. Ve Valladolidu jsem zjistil, že už nemám moc mexických pesos, abych se dostal zpátky do Cancúnu, tak jsem hledal nějakou směnárnu. To byl ale docela problém (na rozdíl od Cancúnu). Takže po hodině hledání a zkoušení, kde mi vymění dolary na pesos, jsem na městských informacích konečně domluvil směnu a mohl jsem pokračovat dál. Teď najít odkud jedou colectiva do Chichén Itzá. Věděl jsem, že je to někde blízko ADO autobusáku, tak jsem to pak našel skoro napoprvé. Je to ve dvoře, který je hned za ADO autobusákem. Už tam čekalo pár lidí a vypadalo to, že se čeká, až bude dost lidí. Byl jsem tam asi deset minut a jelo se. Z Valladolidu je to maximálně 50 km. Cestou se nabralo ještě pár lidí po městě, takže, jsme colectivo bylo plné, ale ještě to šlo. V poslední den cestování jsem měl smůlu na mimina a řvoucí děti. Vždycky si sedli někde blízko a začali řvát. Stejně tak to bylo v colectivu. Matka s dvěma malými dětmi si přesedla za mnou na zadní sedačku, nalepila se úplně na mě a dvě malá děcka měla pro sebe dvě sedačky. Matka vytuhla, děcko začalo řvát a ji to nějak nevzrušovalo. Colectivo nás většinu vyhodilo u bran komplexu Chichén Itzá. Zde už bylo alespoň 20 autobusů, plné parkoviště aut, mumraj lidí.
Stoupl jsem do fronty na lístek, po 10 minutách jsem ho za 220 pesos měl (vysokohorská přirážka, za to, že nejsem Mexičan). Docela to dnes pálilo, tak jsem se nastříkal, protože jsem se včera při potápění lehce přismahl. V areálu byly veškeré cesty a cestičky obsazené prodejci suvenýrů. Po zhlédnutí pěti stánků už se nabídka všude dál opakovala. Byli samozřejmě dotěrní a jejich trik, jak zaujmout byl takový, že říkali Hola Amigo, only 1 dolar (10 pesos) za nějakou menší cetku, ale většina dalších věcí už stála mnohem víc. Areál není nějak extrémně rozhlehlý, já to prošel bez problémů za 2 hodiny. Komplexu vévodí Kukulkánova pyramida, která je uprostřed prostranství a je na ni pěkně z každé strany vidět. Je zde spousta dalších staveb v různých stavech. Stojí to za vidění, ale zde platí dvojnásob pravidlo dostavit se hned na osmou ráno.
Areál jsem prošel a nyní, jak se dostat zpět do Cancúnu. Z Chichénu jely nějaké autobusy druhé třídy, ale já chtěl jet colectivem zpět do Valladolidu a pak nějakým busem do Cancúnu. Šel jsem tak na parkoviště před areálem a čekal, jestli dojede colectivo. Asi 20 minut nic, tak jsem šel zkusit štěstí na hlavní silnici. Ta byla tak půl kilometru daleko. Tam taky asi 15 minut nic, ale pak vyjelo od komplexu colectivo, které jelo do Valladolidu, mávnul jsem, nastoupil a jelo se. Vyhodil nás zase u ADO autobusáku za 30 pesos. Na autobusáku jsem koupil lístek do Cancúnu. Bylo kolem 15:30. Nejbližší první třída jela až za dvě hodiny, druhá třída - courák právě o půl. Tak jsem vzal ho za 108 pesos. Autobus dojel o půl hodiny později, nacvakl se celý a jelo se. Oficiálně byla uváděna cesta na něco přes tři hodiny, ale do Cancúnu jsme se dokodrcali po čtyřech hodinách. Jak to že, takový rozdíl vůči první třídě (2 hod)? Nejelo se po dálnici, ale přes města, kde se ještě zastavovalo. Cancúnem jsme jeli asi 45 minut. Dojel jsem v 21:00 místního času. Měl jsem docela hlad, tak jsem ještě zašel do bistra, okolo kterého jsem včera procházel. Měli tam dost narváno, ale stůl se našel. Objednal jsem si Pastor Especial za 130 pesos. Bylo to grilované odřezávané maso s grilovanou cibulí, zeleninou zapečenou se sýrem, avokádovým krémem a tortillami. Masa bylo až moc. Ještě k tomu byla malá polévka gulášovka s fazolemi a nakrájeným párkem. Na hostelu přibyli v pokoji tři kluci. Já musel ještě dnes poctivě sbalit vše, abych byl nachystán na zítřejší odlet domů. Takže poctivá rozborka obsahu batohu a naskládat na střídačku měkké a tvrdé věci (suvenýry apod.) na sebe. Do mého 33l batohu jsem nacpal vše, co jsem měl. Vážilo to na letišti kolem 25 liber (11 kg). Jen par věcí jsem si dal do příručního batohu. Ostatní z pokoje odešli někam pařit, já to zalomil po jedenácté.
V další kapitole >>> Cancún, cesta domů